AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


DURANDUS, a S.



Porciano (de Saint-Pourcain), filosof, teolog, biskup. Narodil se v roce 1275 v St. Pourcain ve francouzském Auvergne. Do řádu vstoupil v Clermontu, vystudoval na univerzitě v Paříži, kde získal v roce 1312 magisteriát teologie. 1313 jej povolal papež Kliment V. do Avignonu jako magistra posv. Paláce. 1317 jmenován biskupem v Limoux, 1318 v Le Puy a 1326 v Meaux. Byl bystrým myslitelem a obratným řečníkem. V učení se zpočátku držel nauky sv. Tomáše, později, zvláště v nauce o svátostech, šel svými cestami. Jeho protitomistický výklad Sentencí jej přivedl do konfliktu s řádem. Byl napomenut generální kapitulou v Saragose v roce 1309 a generální kapitula v Metz ustanovila komisi teologů, která v roce 1314 odsoudila 91 větu Durandova učení. Neshody s učením sv. Tomáše se týkaly především nauky o Nejsvětější Trojici, o milosti a o svátostech. Jeho systém vycházel z aristotelského základu, měl však některé platonsko augustinské příměsi, zvláště kniha Questio de natura cognitionis. V mnohém se Durandova nauka shoduje s učením Duns-Scota a s Occhamovým nominalismem. Ve filosofii byl Durand nominalistou. Jeho dalšími spisy jsou Quodlibeta; Tractatus de habitibus; De paupertate Christi et apostolorum; De origine potestatum et iurisdictionum; De visione Dei quam habent animae Sanctorum ante iudicium generale. V posledních letech svého života napsal Durandus spis Tractatus de statu animarum Sanctorum usque ad resurrectionem. Zemřel 13. září 1332 v Meaux. Byl vynikajícím scholastickým teologem, svými současníky byl nazyván Doctor temerarius nebo taky Doctor resolutissimus.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.