AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


DOMINICI, (Banchini nebo Bacchini) Jan bl., řádový reformátor, kardinál, státník a spisovatel.



Narodil se ve Florencii v roce 1357. V 18 letech vstoupil do řádu v klášteře S. Maria Novella ve Florencii. 1374 studoval ve Florencii, 1376-77 v Pise a 1377-1380 v Paříži. Setkání s Kateřinou Sienskou jej utvrdilo v touze po opravdovém řeholním životě v duchu charismatu zakladatele. 1385-1387 byl převorem kláštera S. Maria Novella ve Florencii, 1388-1389 a 1396-1397 lektorem u sv. Jana a Pavla v Benátkách. Stal se pomocníkem bl. Rajmunda z Kapuy v reformování řádu. Od roku 1390 reformoval jako generální vikář klášter sv. Dominika v Benátkách a 1392 klášter v Chioggia. Založil klášter sv. Dominika ve Fiesole a klášter mnišek Corpus Christi v Benátkách. 1393-1400 byl generálním vikářem observantních italských klášterů. Když byl na koncilu v Pise zvolen třetí papež, Jan Dominici spolu s observantními řeholníky zůstali věrni římskému papeži. Proto byli i v rámci řádu pronásledovaní. Papež Řehoř XII. jej jmenoval v roce 1407 arcibiskupem v Dubrovníku a v roce 1408 kardinálem. Toto jmenování způsobilo, že i zbytek kardinálů opustil římského papeže Řehoře. Dominici se stal jeho jedinou oporou. Papež jej vyslal v roce 1409 k polskému králi a později na koncil do Kostnice, kde se účastnil jednání o sjednocení. Po skončení koncilu jej vyslal papež Martin V. jako svého legáta do Čech ke králi Václavu IV. a do Uher k Zikmundu Lucemburskému, kde měl s panovníky jednat o otázce husitů. Jan v Budapešti onemocněl a zemřel 10. června 1419. Byl pohřben v Budapešti v klášterním kostele paulinů. Jeho hrob zničili Turci v roce 1441 během obléhání Budy. Beatifikoval jej papež Řehoř XVI. 9. dubna 1832. Napsal: Výklady žalmů, Ecclesiastes, Velepísně a části Matoušova evangelia; De conceptione Beatae Genetricis dei Mariae; Itinerarium; Expositio super Magnificat; Tractatus de proprio; Lucula noctis; Solutiones quaestionum; Planctus Beatae Mariae Virginis; Libro d`amor di carit…; Trattato di cura familiare; Trattato delle dieci questioni; listy, kázání i básně. Jeho liturgická památka se slaví 10. června.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.