AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Dominikáni v médiích
Psi Páně - dokument
Růženec
Nekrolog

 


CZARTORYSKI, Michael Jan bl., mučedník blíženské lásky.



Narodil se 19. února 1897 v Pelkiniach nedaleko Jaroslawi. Učil se doma a později chodil do školy ve Staré vsi nedaleko Varšavy. Maturitní zkoušku složil v roce 1916 v Krakově. Studoval pak politechniku ve Lvově. Studium přerušil pro vojenskou službu a později pro činnost kolem plebiscitu ve Slezsku v letech 1918-1920. Bylo to období, kdy Polsko získalo opět svou samostatnost. Michal plnil funkci vyzvědače a posla, který nosil informace na frontě na Ukrajině. Svůj pobyt na frontě chápal jako „svatou službu“ vlasti. V armádě se účastnil bojů s bolševiky až do druhé poloviny listopadu 1920. Po dvouletém přerušení se vrátil ke studiu, což pro něho nebylo snadné. Pod vedením kněze Korniłowicze si uspořádal svůj denní řád tak, aby mu nic nepřekáželo ve studiu a v duchovním životě. Na víc ostatně neměl mnoho času, protože během dalšího studia byl pak organizátorem lvovského „obrození“ a zakladatelem „Stowarzyszenia Świętego Dominika“, jehož úkolem bylo organizování exercicií. Organizoval různou pomoc studentům i dalším potřebným. Jedním z prvořadých bodů jeho každodenního programu byla účast na mši sv. spolu se sv. přijímáním.

18. listopadu 1927 vstoupil do řádu a přijal řeholní jméno Michael. Věčné sliby pak složil 25. listopadu 1931. Představení dobře vytušili, že mají před sebou už dozrálého muže, a proto mu dovolili přijmout kněžské svěcení už 20. prosince 1931, tedy po třech letech od prvních slibů, ne po šesti letech, jak bylo zvykem. O dva roky později byl jmenován novicmistrem v Krakově a od roku 1936 byl pověřen vedením stavby nového kláštera ve Varšavě – Sluźewie. V tomto klášteře pak od roku 1937 plnil funkci magistra studentů. Jako magister se snažil uvést své svěřence do plnosti dominikánského života, do toho, co se snažil sám žít. Když vypukla 2. světová válka, byl vyslán řeholními představenými do Krakova, kde opět vychovával řádový dorost jako magister noviců a kleriků. Na jaře roku 1944 byl uvolněn z funkcí vychovatele a byl poslán nazpět do Varšavy na Služev. Zde sloužil věřícím především ve zpovědnici.

1. srpna 1944 se vydal O. Michal do města k optikovi. Tam ho zastihl začátek varšavského povstání, město bylo uzavřeno a on se nemohl vrátit zpět do kláštera. Zůstal tam u přátel. V blízkosti domu, kde bydlel, byl kostel sv. Terezie, ve kterém neměl kdo sloužit. O. Michal se nabídl a konal v tomto kostele bohoslužby. Kromě toho se věnoval raněným v polním lazaretu. Němci útočili na Varšavu a povstalci museli opustit Povislí. Rovněž polní lazaret musel být evakuován. V lazaretu zůstali jen ti, kteří pro těžké zranění nemohli být přeneseni do středu města. O. Michal odmítl opustit tyto raněné a zůstal u nich. Byl zastřelen Němci spolu s raněnými 6. září 1944. Na příkaz Němců byla těla popravených spálena. O. Michala Czartoryského beatifikoval 13. června 1999, spolu s dalšími 107 mučedníky z dob nacismu, papež Jan Pavel II.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.