AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


CANO, Melchior z Toleda, teolog.



Narodil se pravděpodobně 1. ledna 1509 v Tarancon v provincii Cuenca. Do řádu vstoupil v Salamance v roce 1523 a zde pak studoval pod vedením Františka da Vittoria. Ve studiu pak pokračoval ve Valladolidu a tam zahájil rovněž svou profesorskou činnost. Generální kapitula v Římě jej v roce 1542 jmenovala magistrem posvátné teologie. Z Valladolidu odešel do Alcalá, kde vedl v letech 1543-1546 svou první profesorskou katedru. 1546-1551 vyučoval v Salamance. V letech 1551-1552 se na příkaz Karla V. spolu s Dominikem Soto zúčastnil druhé periody Tridentského koncilu a spolupracoval především na koncilních dekretech o Eucharistii, svátosti pokání a mši sv. 1. září 1552 jej papež Julius III. na žádost Karla V. jmenoval biskupem na Kanárských ostrovech. Cano sice biskupské svěcení přijal, ale hned se vzdal biskupského úřadu a uchýlil se do kláštera Piedrahita u Avily, kde se chtěl věnovat studiu. Odsud ale zasahoval s celou autoritou a vášní do problémů Španělska. Horlil proti nově vzniklému řádu jezuitů - na jeho podnět byl vyšetřován inkvizicí sv. Ignác z Loyoly, stejně jako byl z podnětu Canova dán na index spis Ludvíka z Granady Vůdce hříšníků - bojoval proti různým privilegiím a imunitám kapitul, zásadně se postavil proti antipapežské politice Filipa II. V roce 1559 zahájil inkviziční proces proti svému řádovému spolubratru Bartoloměji Carranzovi. V roce 1554 byl jmenován regentem koleje sv. Řehoře ve Valladolidu, 1557 byl zvolen převorem u sv. Štěpána v Salamance a téhož roku španělským provinciálem. Zemřel 30. září 1560 v Toledo.

Cano celou svou vědeckou činností patří spíše mezi historiky teologie. Jeho nejvýznamnějším dílem je dvanáctidílná kniha De locis theologicis (Salamanka 1563). Je to první teologická metodologie a fundamentální teologie. Ukázal se jako skvělý žák skvělého učitele Františka da Vittoria. Velká letní disputace v letech 1547 a 1548 dala vznik dalším dvěma důležitým spisům: Relectio de sacramentis in genere a De poenitentia, ve kterých pojednává o svátostech. Napsal ještě celou řadu komentářů k teologické summě sv. Tomáše.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.