AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ALBERT, Veliký sv., též nazývaný z Kolína nebo Teutonicus, učitel církve



Bezesporu nejvšestrannější učenec středověku. Narozen před rokem 1200 v Lauingen ve Švábsku z rytířského rodu Bollstädt. Studoval v Padově a 1223 zde pod vlivem Jordána Saského vstoupil do řádu. Odešel do Kolína nad Rýnem, působil jako lektor kláštera v Hildesheimu, Freiburgu, Regensburku, Štrasburku a Kolíně. Věhlas získal svými přednáškami na univerzitě v Paříži, kde dosáhl 1247 titulu magistra teologie. 1248 byl vyslán do Kolína založit a vést nové generální řádové studium. Nejznámějším z jeho tamějších žáků je sv. Tomáš Akvinský. V roce 1254 byl Albert ve Wormsu zvolen německým provinciálem. Poctivě konal vizitace, organizoval provinční kapituly a plnil všechny funkce svého úřadu. Z úřadu byl uvolněn v roce 1257. V roce 1256 byl vyslán k papežskému dvoru do Anagni, kde měl se sv. Tomášem Akvinským a sv. Bonaventurou hájit teology žebravých řádů na pařížské univerzitě proti pařížskému mistru Vilému ze St. Amour. Svým skvělým vystoupením na sebe upozornil papežskou kurii, takže jej v roce 1260 papež Alexander IV. jmenoval biskupem v Regensburku. Po dvou letech si Albert vyžádal na novém papeži Urbanu IV. dovolení abdikovat. Papež Urban jej však pověřil hlásáním křížové výpravy v Čechách a Německu (1263-1264). 1264-1266 působil jako lektor ve Würzburku, 1268 ve Štrasburku a 1269 opět v Kolíně jako profesor a pomocný biskup. 1274 byl povolán na koncil do Lyonu, kde vymohl na papeži Řehoři X. uznání Rudolfa Habsburského za římského krále. 1277 odešel do Paříže, kde hájil nauku svého žáka Tomáše z Akvinu. Zemřel 15. listopadu 1280 v Kolíně. Jeho ostatky byly přeneseny v roce 1798 do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. Řehoř XV. jej v roce 1622 beatifiko­val, kanonizoval 16. prosince 1931 Pius XI. a jmenoval jej učitelem církve. Pius XII. v roce 1941 vyhlásil Alberta za patrona přírodních věd.

Spisovatelskou činnost Albertovu lze rozdělit do čtyř period: Do první patří spis De laudibus Beatae Virginis; Tractatus de natura boni a pravděpodobně Philosophia pauperum. V druhém období (1245-1250) napsal spis Summa de creaturis, který se skládá ze dvou částí Summa de coaequaevis a Summa de homine. Z tohoto období pochází rovnež Summa de bono a komentáře k sentencím. Po roce 1250 vysvětloval Aristotela ve formě questionů - De ethica, De animalibus. Ke konci tohoto třetího období napsal komentář k Aristotelovi ve formě parafrází. V poslední periodě po roce 1270 sepsal dva hlavní spisy: Summa theologiae a De quindecim problematibus. Kromě toho napsal ještě komentáře k evangeliím sv. Matouše a Lukáše, De sacrificio missae, De Eucharistia. Z knih, které dosud nebyly vydány tiskem je třeba jmenovat: De bono, sive de virtutibus; De sacramentis; De resurrectione; De natura boni; De divinis nominibus; De Ave Maria; Quaestiones de ethica et de animalibus. Albert respektoval úsudky druhých lidí a proto dokázal čerpat ze spisů jak židovských, tak pohanských myslitelů. Dokázal otevřít bránu Aristotelovi do křesťanského myšlenkového systému středověku a postupně si osvojoval jeho terminologii. V tomto smyslu měl vliv i na své žáky, takže se dá říci, že v podstatě stál u kolébky rodícího se tomismu.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.