AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ŠIMON, z Langres (Lingoniensis), magister řádu, biskup.



Pocházel z Burgundska, do řádu vstoupil ve svém rodišti v Langres. 1342 jej generální kapitula vyslala do Paříže získat magisteriát teologie, působil pak na francouzském královském dvoře, kde byl vychovatelem pozdějšího císaře a českého krále Karla IV. Provinční kapitula v Orleans jej v roce 1350 zvolila francouzským provinciálem a 26. května 1352 byl zvolen generální kapitulou v Castres magistrem řádu. V době jeho úřadu se konalo 13 generálních kapitul, z nichž jedna, v roce 1359, se konala v Praze. Prahu jako místo konání kapituly mu nabídl sám císař Karel IV., jeho bývalý žák, který všechny náklady taky uhradil. Generální kapituly často byly nuceny konstatovat, že v řádu došlo k určitému uvolnění kázně. Šimon chtěl přísnými nařízeními zabránit většímu úpadku. Setkal se však s nepochopením řádových bratří a svá nařízení mohl vydat jen s podporou papeže Inocence VI. Přes všechna nařízení však k nápravě nedošlo. Příčinou byly pravděpodobně dva důvody: kapituly nedokázaly vypracovat reformní systém a nebyl kladen dostatečný důraz na výchovu řádového dorostu. Papež často využíval Šimona pro různá diplomatická poslání, zvlášť důležité bylo jeho poslání v roce 1360 v Anglii, kde měl urovnat vztahy mezi francouzským králem Janem a anglickým králem Eduardem III. 1363 byl vyslán jako papežský legát do Rakouska a Uher. Pro tato diplomatická poslání se nemohl osobně zúčastnit několika generálních kapitul. Proto rozhodla generální kapitula v Perpignanu v roce 1360 Šimona sesadit z úřadu magistra. Papež Inocenc VI. však rozhodnutí kapituly zrušil. Jeho nástupce Urban V. jmenoval Šimona 16. března 1366 biskupem v Nantes a ten se pak vzdal úřadu magistra. 20. října 1382 byl jmenován biskupem ve Vannes, o rok později pro pokročilý věk na úřad biskupa resignoval. Zemřel 7. června 1385 v klášteře v Nantes.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.