AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


RODZIŃSKA, Julie bl., sestra dominikánka z polské kongregace.



Narodila se v Nawojowej v tarnovské diecézi. V osmi letech jí zemřela matka a o dva roky později i otec. Julii i její mladší sestru Janinu vychovaly sestry dominikánky, které působily v tamější farnosti. Když ukončila základní školu, umožnily jí sestry studium na učitelském ústavu. Julie pak v sedmnácti letech vstoupila do kongregace sester dominikánek. Řeholní formaci získala v mateřském klášteře kongregace v Tarnobrzegu-Wielowsi. Po složení řeholních slibů a dokončení pedagogického studia pracovala krátce v Mielźynie nedaleko Hnězdna, v Rawie Ruskiej, a pak – nejdéle, celých dvaadvacet let – ve Vilniusu na Litvě. Veškerá její činnost byla zaměřena na děti a mládež. Nejprve jako pečovatelka u osiřelých dětí, učitelka, později ředitelka školy a organizátorka pomoci pro nejchudší děti. Její současníci o ní svorně mluví jako o „skvělé pedagožce a vychovatelce, oblíbené u žáků, náročné, spravedlivé, mobilizující dobrým slovem k co největšímu úsilí v získávání vědomostí, plné pochopení pro lidskou slabost, srdečnou a spontánní ve styku s žáky, pohostinnou, plnou starostí o osiřelé děti, kterým, bez ohledu na jejich národnost, projevovala náklonnost a lásku.“ Tento postoj sestry Julie byl výsledkem nejen jejích přirozených kvalit, ale především toho, že na první místo ve svém životě postavila Krista.

Když vypukla 2. světová válka, pokračovala ve své apoštolské službě. Tajně vyučovala polštinu, dějiny a náboženství. Když bylo potřeba, organizovala pomoc pro kněze ve výslužbě. V roce 1943 byla zatčena a uvězněna ve vilniuské věznici. Ani tvrdé podmínky, ani neustálé výslechy ji nezlomily. V červenci 1944 byla převezena s transportem vězňů do Stutthofu u Gdańska, kde byla umístěna v židovských barácích. Její spoluvězenkyně o ní svědčí, že se hodně modlila a hodně pomáhala všem potřebným, bez ohledu na národnost nebo vyznání. Vyvrcholením jejího heroického postoje bylo rozhodnutí jít sloužit do baráku, kde byli nemocní tyfem. Tito nemocní byli izolovaní od ostatních vězňů a ponecháni svému osudu. V podstatě byli odsouzeni k nelidské smrti. Do tohoto strašlivého prostředí přinesla S. Julie nejen pomoc hmotnou, ale především pomoc duchovní, přinesla naději a milosrdenství do prostředí, kde se už zapomnělo, že milosrdenství existuje. Zemřela na tyfus 20. února 1945. Spolu se 108 mučedníky z doby 2. světové války ji blahořečil papež Jan Pavel II. během návštěvy rodného Polska 13. června roku 1999.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.