AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let
CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 

Zpráva z průběhu druhého týdne generální kapituly

Druhý týden kapitulního úmoru

Popisovat druhý týden kapituly den po dni by byla neuvěřitelná nuda. Pro pisatele a neméně pro čtenáře. Ráno v sedm hodin mše sv. s ranními chválami, od devíti do půl jedné sezení v kapitulním sále s půlhodinovou přestávkou někde uprostřed, v jednu oběd pak chvíli volna a od půl čtvrté do sedmi zase jednání opět s přestávkou. V půl osmé večer nešpory a pak večeře. Jazyky při liturgii se dokola střídají. Jinak žádné velké vybočování ze zaběhnutého programu, do úmoru… Ale možná bude zajímavější zastavit se u fungování kapituly jako takové.

Zpráva, zprávy a petice

Generální kapitula je v řádu nejvyšší autoritou a je zcela svrchovaná. Přesto jednání kapituly nezačínají od nuly v okamžiku, kdy se bratři kapituláři sejdou. Magistr řádu před každou kapitulou vypracovává zprávu, která nejen věcně popisuje stav řádu, ale nabízí hlubší pohled na život bratří a jejich působení a také se snaží identifikovat potřeby dnešního světa, ve kterém jsme posláni hlásat evangelium. Magistr má díky znalosti celého řádu, kterou získává při vizitacích, jedinečný vhled. Všude byl a všechno viděl, něco i dvakrát, ale brouk Pytlík kvůli tomu není…Tuto zprávu dostávají dostatečně dopředu všichni kapituláři a navíc ji magistr řádu před shromážděnou kapitulou osobně přednáší. Nečte samozřejmě text o několika desítkách stran, ale zvýrazní nejpodstatnější věci. Kromě toho bratři zastávající v řádu různé služby připravují pro kapitulu zprávy, které si kapituláři dopředu přečtou, či alespoň by měli. Dále každý bratr, provincie, řádové instituce mohou podle daných pravidel předložit kapitule své návrhy, tzv. petice. Své zprávy posílají také všichni provinciálové. Před touto kapitulou měly zprávy z provincií formu odpovědí na dlouhý a důkladný dotazník, který generální kurie sumarizujícím způsobem zpracovala a připravila návrh pracovní agendy pro budoucí kapitulní komise.

Debatní rozjezd

Kapitula zpočátku věnuje hodně času diskuzím. Po přednesení zprávy magistra se bratři rozdělí do jazykových komisí, ve kterých se věnují úvahám nad zprávou magistra řádu a nad ostatními materiály. Cílem reflexe je vymezit témata, jimiž by se kapitula měla zabývat. Po vyčerpání času pro debaty v jednotlivých skupinách se všichni kapituláři sejdou na plenárním zasedání, kde sekretáři skupin přednesou shrnutí diskuzí ve skupině. Ještě předtím kapitula schválila rozdělení komisí, v nichž budou bratři po zbytek kapituly pracovat. Ty se s jazykovými skupinami nekryjí. Díky tomu se mohou bratři na začátku kapituly setkat v rozdílně složených skupinách. Úkolem předsedů komisí je pozorně poslouchat a zachytit témata, která se týkají jejich oblastí. Po těchto úvodních debatních setkání začínají pracovat kapitulní komise.

Komisní kuchyně

Pro tuto kapituly byly utvořeny dvě komise pro apoštolskou kreativitu (španělská a anglická), dále komise pro restrukturalizaci a spolupráci, komise pro život bratří, společný život a řízení, komise pro povolání a obnovu řádu, komise pro ekonomické záležitosti a komise pro řádové konstituce. Každá ze sedmi komisí má svého předsedu určeného už před kapitulou generální radou a sekretáře, kterého si sama komise vybere ze svého středu. Komise mají pro průběh kapituly velký význam. Podle obsahu se mezi komise rozdělí petice, které byly kapitule poslány. Komise buď obsah petice zapracuje do svého textu, který předloží kapitule, anebo musí písemně zdůvodnit, proč ten který požadavek nepovažuje za vhodné přijmout. Řádová demokracie si žádá, aby každý hlas, byť jediného bratra, byl slyšen. Především však má komise za úkol připravit text, který se pak projedná celou kapitulou. Komise se může operativně rozdělit na pracovní skupiny, obvykle z několika málo bratří, které se zabývají dílčími otázkami. V komisích se hodně diskutuje, hledají se co nejvýstižnější formulace, debatuje se o tom, jaký stupeň závaznosti má to které budoucí ustanovení mít a komu se úkol či výzva svěří. Kapitula má hierarchii svých ustanovení od nařízení, před výzvy a deklarace až po poděkování. Kapitulní ustanovení úkolují magistra řádu a jeho socie, řádové instituce, provincie a třeba i jednotlivé bratry. Jeden z existenciálních objevů kapituly: rozdílné kultury a s nimi spojené mentality opravdu existují! Jinak se na tutéž věc dívá Evropan, jinak ji vnímá Afričan, ještě jinak o ní uvažuje Japonec nebo Vietnamec a dvě až tři Ameriky taky nejsou z jednoho těsta. Na Antarktidě zatím žádný klášter ještě není, ale jinak snad skoro všude. Není potom divu, že výsledné texty jsou nejednou podobné dortu, který vařil Pejsek s Kočičkou. Když to komise všechno uvaří a upečou, přinesou své dílo na plenární zasedání kapituly. Ještě předtím se každý projednávaný text musí přeložit, aby byl k dispozici ve všech třech jazycích řádu. Abychom si rozuměli, alespoň co do slov, sedí v tlumočnických budkách bratři a sestry zasaženi špetkou Letničního závanu Ducha. A mají co dělat. Stíhat rychlost rodilým mluvčí a odtušovat za podivnými přízvuky těch ostatních, co vlastně chtěli říci, není nic pro začátečníky.

Hlasovat se musí

Na plenárním setkání se pak materiály připravené komisemi společně probírají. Předseda komise spolu se sekretářem a pod vedením moderátorů překládají odstavec po odstavci všem bratřím, co komise společně vymyslela. Kapitula má přesně danou proceduru, jak se texty projednávají. Vyjádřit se může každý z kapitulářů a dokonce i přítomní hosté, ovšem k jednomu tématu jen jednou. Na příspěvek jsou dány maximálně tři minuty. Pouze kapituláři s právem hlasovat ale mohou navrhnout úpravy v textu. V debatě se občas ukáže, že komise sice něco vymyslela, ale už to pořádně nepromyslela a nedomyslela. Debaty mohou trvat, a někdy trvají, dlouho. Bratři se způsobně hlásí o slovo a moderátor je po řadě vyvolává. Naštěstí se ještě nestalo, že by se k jednomu odstavci přihlásili o slovo všichni. To by debata trvala nejméně tři a půl hodiny. Když už se konečně dospěje k formulaci, kterou nikdo nepřipomínkuje, hlasuje se. Spolu se svátostmi a Písmem svatým je hlasovací zařízení nejdůležitějším prostředkem dominikánského života. No, možná by se do meziprostoru ještě vtěsnala Suma sv. Tomáše. Na kvalitě práce komise hodně závisí, jak svižně se materiály projednají. A jako vždy, něco se povede téměř dokonale, a něco jiného zrovna mistrovské dílo není. Občas se stane, že z podnětu kapitulářů, anebo dokonce osvíceným rozhodnutím samotné komise, putuje část textu zpět k dopracování v komisi. A není úplně výjimkou, že se text zdá všem tak dobrý, že se nikdo o slovo nehlásí a jen se o něm hlasuje. Anebo je to tím, že s postupujícím časem upadá chuť o něčem se dohadovat?

fr. Benedikt Mohelník OP