O svátku sv. Josefa fr. Jarosław OP napsal další dopis, tentokrát kromě příběhů konkrétních obyvatel Ukrajiny věnovaný hlavně různým pohledům na válku současnou i válku obecně.
Milé sestry, milí bratři,
Ukrajina je opět ve zprávách a téma válečných a mírových plánů se vrátilo na titulky nejdůležitějších zpráv. Vděčíme za to především nedávno zahájenému prezidentství Donalda Trumpa, který svými činy a prohlášeními nedává světu zapomenout nejen na Ukrajinu, ale ani na Rusko. Ukazuje se, že ukončit rozsáhlou invazi na Ukrajinu, která trvá přes tři roky, není ani jednoduchý úkol, ani úkol, který lze provést v krátké době. Proto se nedivím, že moji přátelé na Ukrajině pochybují, že tento konflikt letos skončí. Bývalý velvyslanec Bartosz Cichocki, který donedávna vedl polskou diplomatickou misi v Kyjevě a neopustil ji ani v nejžhavější fázi agrese, říká jasně: „Rusové nepřišli na Ukrajinu pro území, ale pro ukrajinskou suverenitu. Chtějí Ukrajince zbavit svobody rozhodovat o sobě, a to jak z hlediska domácí politiky, tak i na mezinárodní scéně.“
V úterý večer média informovala o telefonickém rozhovoru mezi vůdci Spojených států a Ruska. Měla trvat hodinu a půl a skončit slibem prezidenta Putina, že přestane útočit na zařízení energetické infrastruktury. Při čtení těchto zpráv slyším kvílení sirén a o chvíli později zvuky ukrajinské obranné palby, snažící se zneškodnit drony létající nad Kyjevem. Výbuchy jsou slyšet půl noci. Je možné, že rozkazy z Kremlu ještě nedorazily na ruské vojenské základny, odkud se každý den vypouštějí šahédy (bezpilotní letouny íránské výroby masově používané k útokům na Ukrajinu)? Nebo jsou jednoduše napadeny jiné cíle, jako jsou obytné budovy, pracoviště nebo školy? Ještě téhož rána dopadly na území jedné z kyjevských škol úlomky ruského dronu – naštěstí nedošlo k žádné oběti, protože děti byly v tu chvíli v krytu. V noci „přistál“ ruský dron na střeše nemocnice v Sumách, městě na severovýchodě Ukrajiny. Okamžitě odtud muselo být evakuováno 147 pacientů. Obtížné sousedství obou národů v průběhu staletí a teror, kterým Rusko v nedávné minulosti trpělo, zejména v době stalinismu a komunismu, naučily Ukrajince nepřikládat příliš velký význam závazkům a slibům přicházejícím z Moskvy.
V těchto dnech hodně přemýšlím o pravdě, o tom, jak se dokumentují válečné zločiny. Současná politika předstírá, že neexistují žádná fakta, že pravda neexistuje. A pokud pravda neexistuje, znamená to, že nebudou žádné soudy a tento příběh nebude mít spravedlivý konec. Nikdo nebude soudit všechny zločiny spáchané Rusy. Jsou to opravdu těžké časy – říká mladý ukrajinský spisovatel Oleksandr Myched v rozhovoru s Agatou Kasprolewicz v „Reportu o knížkách“. Jeho kronika invaze „Krycí jméno Job“ právě vyšla v polštině. Cituji slova Oleksandra, se kterým jsem měl příležitost mluvit nedávno v Kyjevě, protože mě pronásleduje jeho hořká úvaha: Pokud nebude pravda, nebude ani spravedlnost. Spravedlnost, po které je slyšet volání téměř ve všech koutech Ukrajiny.
Náš bratr Timothy Radcliffe OP v dopise psaném dominikánské rodině na Ukrajině u příležitosti nedávného třetího výročí začátku totální agrese proti Ukrajině připomíná pasáž z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o církvi v dnešním světě: „Mír neznamená jenom to, že není válka, ani se neomezuje na pouhou rovnováhu nepřátelských sil, ani nevzniká z panovačné nadvlády, nýbrž správně a výstižně se o něm mluví jako o „díle spravedlnosti“ (Iz 32,17).“ (Gaudium et spes, 78). Dnes je těžké nereflektovat s kardinálem Radcliffem otázky vznesené v dopise: Jsou tato jednání zaměřena na provedení „díla spravedlnosti“? Nebo jde pouze o hru velmocenských zájmů?
Při přípravě krátkého kázání na pondělní večer na Ježíšova slova: „A vy všichni jste bratři“ (Mt 23,8) sáhnu po encyklice o bratrství a společenském přátelství. Jsem vtažen do čtení závěrečných kapitol dokumentu vytvořeného před pěti lety. Papež František píše o budování míru, pravdy, překonávání rozporů, o hodnotě a důležitosti odpuštění a smíření. K inspiracím, které v posledních dnech plynou z Mycheda a Radcliffa, přidávám slova Františka: Pravda je nerozlučnou společnicí spravedlnosti a milosrdenství. Všechny tři dohromady jsou nezbytné pro budování míru, a zároveň každá z nich brání tomu, aby byly zkaženy ostatní (Fratelli Tutti, 227).
Začátkem března bylo sousedství vývařovny provozované Domem sv. Martina de Porres v Chersonu ostřelováno ruskými jednotkami. Jeden z granátů dopadl tak blízko naší budovy, že vyletěla skoro všechna okna. Naštěstí k útoku došlo v noci, takže nikdo z našich zaměstnanců ani dobrovolníků nebyl zraněn. V Chersonské farnosti zároveň probíhají postní duchovní cvičení, o jejichž kázání místní farář otec Maksym požádal otce Míšu z Fastova. Tato jediná římskokatolická farnost ve městě a okolí se nachází méně než kilometr od Dněpru. Dnes řeka tvoří hranici s územím ovládaným Rusy. Přes časté ostřelování a měsíce ruské okupace v roce 2022 nebyl kostel nikdy uzavřen a kněží neopustili své farníky. V současnosti přichází na nedělní mši asi 40 lidí. Polovina z nich jsou noví věřící, kteří do kostela přišli od začátku války. Několik starších žen z okolních vesnic, které jsou pod neustálou nepřátelskou palbou, musí ujít několik kilometrů, aby přijaly eucharistii.
Exercicií se účastní i paní Olena. Do Chersonu přišla z Krymu, kde dodnes žijí její děti. Od jara 2022 až do listopadu, kdy skončila okupace města, žila žena v křoví rostoucím před vchodem do kostela, hned vedle sochy Panny Marie. S podporou farnosti a místních obyvatel – jak říká otci Míšovi – hlídala kostel před okupanty. Když se objevili ruští vojáci, zavedla je k soše Matky Boží a vysvětlila, že toto místo je svaté, lidé se zde modlí a nikdo nemůže beztrestně urážet Boha ani Pannu Marii. „Ochraňovala jsem Matku Boží a ona chránila mě“, říká. Po osvobození Chersonu dostala od úřadů opuštěný byt. Od té doby chodí do kostela pravidelně. „Moc mi připomíná prorokyni Annu, popsanou v evangeliu svatého Lukáše, která se věnovala chrámové službě, nebo známou postavu jurodivého neboli Božího šílence v pravoslavné spiritualitě“ – říká otec Míša.
Moščun je vesnice ležící půl hodiny jízdy od našeho kláštera v Kyjevě, která byla svědkem klíčové bitvy při obraně ukrajinské metropole v březnu 2022. V té době čelilo větším silám okupantů přes 100 ukrajinských vojáků, kteří bránili strategicky důležitý bod. I když od oněch tragických dnů uplynuly tři roky, obec stále nese četné stopy zkázy – vypálené a zničené domy a opuštěné vily kontrastují s právě rekonstruovanou silnicí. Uctění památky hrdinných obránců Moščunu, zde nazývaných „Anděly vítězství“, nám připomíná velkou cenu, kterou ukrajinský národ platí, když stále bojuje za svou svobodu. Mezi těmito vojáky byli také mladí lidé, jako Artur, který zemřel v pouhých 19 letech, a o něco starší Nikita. Fotografie zdravotnice Niny, která zemřela 14. března, je zarážející. Před pár dny jsem byl poprvé v Moščunu. Toto místo, příběhy lidí, kteří tam zemřeli, a jejich tváře zachycené na fotografiích mě hluboce dojaly, i když uplynuly tři roky od doby, kdy svedli vražednou bitvu a bránili mě a mé bratry v kyjevském klášteře. Vděčnost a respekt nepomíjejí.
Sestra Daniela, dominikánka misionářka z Fastova, je zodpovědná za nový projekt Domu svatého Martina. „Icon-Rehab“ je malířské studio založené v budově pro uprchlíky, kde se konají kurzy malování ikon. Lekce, které se účastní asi desítka farníků z Fastova, právě končí. Jsou to lidé různého věku a s velmi rozdílnými životními zkušenostmi. Pod vedením sestry Daniely vytvářejí malé ikony Panny Marie. „Další krok je za námi. Další nová etapa. Jdeme do detailů. Soustředění, hluboké rozjímání na tvářích účastníků a v jejich duších je něco nového, ten nový Boží pokoj, ta nadpozemská harmonie, kterou Bůh dává zevnitř“ – sestra dominikánka sdílí své dojmy. Za pár dní začne skupina z Chersonu vyučovat ve studiu. „Opravdu potřebují trochu klidu, tu zvláštní záchranu a spásu, kterou dává tvůrčí práce“, dodává otec Míša.
Krása zachraňuje, popisuje otec Łukasz Miśko OP své dojmy z účasti na nedávno skončeném workshopu liturgického zpěvu. Z iniciativy otce Wojciecha z Chmelnického se opět několik desítek mladých lidí z celé Ukrajiny společně učilo, zpívalo a modlilo. Instruktor Rafał Maciejewski z Lodže dodává, že výzva k Bohu z Knihy nářků: „obnov nám bývalé časy“ (Pláč 5,21), kterou se modlíme během liturgie Svatého týdne v zemi zmítané válkou, zní velmi dojemně.
Na Ukrajině už začalo jaro, i když je občas protkáno deštěm a sněhem padajícím z nebe. Když se dny prodlužují a slunce svítí častěji, je snazší se držet naděje s hlubokým přesvědčením víry, že nemůže zklamat (Římanům 5:5).
S velkou vděčností za solidaritu s Ukrajinou a za projevenou pomoc a s prosbou o modlitby
Jarosław Krawiec OP
Kyjev, 19. března 2025
Přeložil Pavel Veselský
Předchozí dopis je z pátku 21. února 2025. Můžete také přejít na seznam dopisů.