Volal ke mně a já ho vyslyším

Bernard z Clairvaux

Volal ke mně a já ho vyslyším (Žl 91, 15). To je skutečně ustanovení pokoje, svazek lásky, smlouva milosrdenství a slitování. Protože ve mě doufal, vysvobodím ho; ochráním ho, neboť zná mé jméno (Žl 91, 14); volal ke mně a já ho vyslyším (Žl 91, 15). Neříká: „Byl toho hoden, byl spravedlivý a přímý, s nevinnýma rukama a čistým srdcem; proto ho vysvobodím, ochráním a vyslyším.“ Kdyby říkal to nebo něco podobného, kdo by si nezoufal? Kdo může říci: Zachoval jsem si čisté srdce? (Př 20, 9) Nyní však ví: U tebe je odpuštění, kvůli tvému zákonu na tebe spoléhám, Pane (Žl 130, 4). Je to milý zákon, který zásluhu vyslyšení založil na volání žádosti. Volal ke mně, říká, a já ho vyslyším (Žl 91, 15).

Právem není vyslyšen, kdo volání předstírá nebo vůbec neprosí nebo prosí vlažně či malátně. K Božímu sluchu proniká mocná touha, velký křik; nikoli vlažný úmysl a tlumený hlas. Jak by mohl proniknout do oblak? Jak by byl vyslyšen v nebi? Vždyť hned na počátku modlitby Páně je člověk upozorněn, že Otec, ke kterému se chce modlit, je v nebesích, aby věděl, že musí křičet. Modlitba k němu tedy musí směřovat jakousi střelou ducha. Bůh je Duch (Jan 4, 24) a každý, kdo touží, aby jeho volání k němu došlo, musí volat v duchu. Jako se totiž Bůh nedívá na tvář člověka, tak jako člověk, ale spíše hledí do srdce, je jeho sluch nastaven více na volání srdce než těla. Proto mu tedy člověk říká: Ty jsi Bůh mého srdce (Žl 73, 26). Proto také Mojžíš, i když navenek mlčí, uvnitř je slyšen, takže mu Pán říká: Co ke mně křičíš? (Ex 14, 15).

Volejme do nebe a náš Bůh se nad námi smiluje. Volejme do nebe, protože všechno pod nebem je jen námaha a bolest, marnost a trápení ducha. Vždyť lidské srdce je zvrácené a nepochopitelné, je vždy nakloněno ke zlu. Není ve mně, totiž v mé lidské přirozenosti, dobro. Přebývá v ní zákon hříchu, který je zaměřen proti duchu. Nakonec i moje srdce mě opustilo (Žl 40, 13) a moje tělo podlehlo smrti kvůli hříchu (Řím 8, 10). Každému dni stačí jeho vlastní trápení a celý svět je pod mocí Zlého. Jak ničemný je ve všem tento přítomný čas! Jak ničemně dovedou bojovat světské touhy proti duši! Jsou vládci tohoto světa, těchto temnot, duchové ničemnosti, vzdušné síly, a nejlstivější mezi všemi živoucími je had. Takové je tedy všechno pod sluncem, takové je všechno pod nebesy. Kde před tím vším hledáš útočiště? Kde doufáš, že v tom všem najdeš nějakou útěchu a nějakou pomoc?

Hledáš-li v sobě, zjistíš, že srdce tvé vyschlo a že jsi došel zapomnění, jako by v tobě zemřelo. Hledáš-li níže: Tělo, které podléhá zkáze, zatěžuje duši (Mdr 9, 15). Hledáš-li kolem sebe, také pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi (Mdr 9, 15). Hledej tedy nahoře, ale buď opatrný, abys překonal vzdušné válečné šiky. Protože dobře vědí, že každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování pochází shůry, obsadili ti zločinci, démoni, místo uprostřed. Projdi tedy, projdi skrze ty velmi bdělé ničemníky, kteří tak neúnavně střeží a hlídají, aby nikdo nemohl vejít do oné obce. Jestliže tě zasáhnou, jestli tě zraní, zanech jim plášť, který kdysi v Egyptě nechal Josef té cizoložnici; nech jim kus plátna, abys spolu s oním mladíkem z evangelia utekl před nimi nahý. Cožpak nebyl dán do rukou bezbožníka jenom plášť toho člověka, o němž Pán řekl tomu Zlému: Ale duši jeho zachovej (Job 2, 6)?

Tak tedy vzhůru srdce, vzhůru směřuj své volání, vzhůru zaměř své touhy, vzhůru obrať svůj způsob života i své úmysly; ať všechno, co očekáváš, pochází shůry. Volej do nebe a budeš vyslyšen, a Otec, který je v nebesích, ať ti sešle pomoc ze svatyně a ochrání tě ze Siónu (Žl 20, 3). Kéž ti pošle pomoc v soužení, vysvobodí tě v utrpení a oslaví tě ve zmrtvýchvstání. Jsou to velké věci, ale ty, velký Pane, jsi to přislíbil. Ve tvé přislíbení doufáme, a proto se odvažujeme říkat: Jestliže voláme zbožným srdcem, jistě splníš své zaslíbení. Amen.

výňatek z knihy Kázání na žalm Qui habitat Bernarda z Clairvaux
právě vyšlo v nakladatelství Krystal OP