Rozhovor s bratrem Hyacintem přináší osobní pohled na studium v Jeruzalémě v době, kdy je Blízký východ opět centrem pozornosti.
Milý bratře Hyacinte, na podzim jsi odjel studovat do Jeruzaléma. Můžeš nám přiblížit, jaký byl tvůj obor a co bylo hlavním cílem tvého studijního pobytu?
Ještě loni v červnu jsem udělal státnice a obhájil licenciátní práci zabývající se hymnem v listu Filipanům (2,5-11). A na konci září jsme se vypravil na dvouletý studijní pobyt do Jeruzaléma na Francouzskou biblickou a archeologickou školu. Jak název napovídá, je to výjimečná instituce, spojující biblistiku a nejen archeologii přímo ve Svaté zemi. Byla založená na konci 19. století naším bratrem Marie-Josephem Lagrangem. Mým cílem je obdržet diplomy školy a zároveň udělat zkoušky v Římě na Papežské biblické komisi, a tak získat titul bakaláře a následně licenciátu Svatých Písem.
S jakými očekáváními jsi do Izraele odjížděl? Jak jsi tehdy vnímal tamní situaci – a jak se tvůj pohled změnil během pobytu? Cítil ses po celou dobu bezpečně?
Ti, kteří byli na škole loňský rok, se najednou ocitli ve válečné situaci. My jsme věděli do čeho jdeme, ale mohli jsme doufat v brzké ukončení války. Teď se spíš zdá, že se z ní stal setrvalý stav. Jeruzalém je bezpečné místo, ani jedna ze stran konfliktu nechce bombardovat svá svatá místa. Zároveň má Izrael vybudovaný skvělý obranný vzdušný systém, stejně jako ten, který varuje civilní obyvatelstvo před pádem případných střepin. Shodou okolností jen dva dny po začátku akademického roku proběhl demonstrativní íránský útok, před kterým jsme však byli včas varováni a nešpory jsme se domodlili krytu.
Jak vnímáš život místních lidí – židovských, arabských i křesťanských komunit – v dnešní složité situaci?
Situace zde zřejmě nebyla úplně jednoduchá. Ve městě člověk nepozná, že je země ve válečném konfliktu. Snad jen že je v něm málo poutníků a turistů. To je na jednu stranu skvělé. Člověk se může v klidu pomodlit a strávit čas v Božím hrobě. Na druhou stranu je to skutečná katastrofa pro křesťany žijící z poutníků, zvlášť potom v Betlémě a Nazaretě. V prvně jmenovaném letos dokonce na znamení protestu na Vánoce nezdobili ulice a nerozsvítili strom na náměstí.
Během studia jsi měl možnost také cestovat. Co pro tebe znamenalo být na místech, kde se odehrávaly biblické události? Které z navštívených míst tě nejvíce zasáhlo – duchovně nebo osobně?
V úterý dopoledne máme přednášky historie a archeologie a odpoledne navštěvujeme jednotlivá místa v samotném Jeruzalémě. Zhruba jednou za měsíc pak jedeme na celodenní exkurzi mimo Jeruzalém. A třikrát za rok jsou vícedenní studijní cesty. Takto jsme byli v Negevské poušti, v Jordánsku a do Galileje jsem se kvůli římským zkouškám nedostal, ale příští rok si to nenechám ujít. Celý ten koncept je skvělý a patří mezi největší přednosti školy. Písmo není jen dokument, ale také život, jehož stopy můžeme ještě dnes vidět v monumentech, krajině a přírodě. Těžko se vybírá jen jedno místo. Možná hora Nebo, kterou jsem představoval ostatním. Je v moábských horách v Jordánsku a Mojžíš z ní před svou smrtí uviděl zaslíbenou zemi. A my jsme ji při západu slunce uviděli taky… A pak zde jsou nádherné byzantské mozaiky a Mojžíšův prázdný hrob.
Nyní máš téměř po zkouškách. Zůstáváš ještě nějakou dobu v Izraeli, nebo se vracíš do Česka? A jaké jsou tvé plány na léto a nadcházející semestr?
Mám po zkouškách v Římě, které jsem složil všechny, tedy kromě hebrejštiny, která mi utekla o půl bodu. Takže mě čeká v říjnu její reparát. Ted se vracím na čtrnáct dní do Jeruzaléma, abych si prodloužil víza na příští rok, a pak už se těším na prázdniny do Plzně, za rodinou a v srpnu ještě do Říma s mladými z oázy.
Děkuji za rozhovor!
Nela Cukrová