Co považujete za největší výzvy, kterým dnes čelí dominikánský řád ve světě – a zvláště v Evropě?

Musíme se podívat na globální kontext, abychom pochopili výzvu hlásání evangelia dnes. Pokud bychom si udělali myšlenkový experiment o demografii světa, vypadalo by to nějak takto:

Kdybychom zmenšili celou populaci Země do vesnice o přesně 100 lidech, přičemž by zůstaly zachovány všechny existující poměry, pak by v této vesnici bylo: 59 Asiatů, 19 Afričanů, devět Evropanů, sedm Severoameričanů, pět Jihoameričanů a jeden obyvatel Oceánie. Co se týče náboženství, 32 by bylo křesťanů, 23 muslimů, 15 hinduistů, 7 buddhistů, 6 by vyznávalo tradiční (lidová) náboženství, 2 by patřili k jiným náboženstvím a 15 by nebylo nábožensky nijak vymezeno. Z těch 32 křesťanů by bylo 16 katolíků.

Počet lidí, kteří dosud neslyšeli evangelium, dalece přesahuje celkovou populaci světa v době Ježíše Krista! Právě to je naše výzva a poslání: jak hlásat evangelium tak, aby lidé byli vedeni k přátelství a společenství s Bohem.

Třicet dva procent současné světové populace jsou křesťané, z toho polovina jsou katolíci (tedy 16 % světové populace). Pokud by polovina těchto katolíků navštěvovala nedělní eucharistii a naslouchala homilii nebo liturgickému kázání (což je velmi optimistický odhad), pak by liturgickým kázáním mohlo být zasaženo jen 8 % světové populace. Ve skutečnosti, kvůli mnoha nepraktikujícím katolíkům, bude skutečný podíl lidí zasažitelných liturgickým kázáním pravděpodobně pod 5 %. [cit. 1, cit. 2]

Na druhou stranu více než 8 % lidí může být zasaženo prostřednictvím různých forem nebo „žánrů“ dominikánského kázání – např. knihami, podcasty, uměním, atd.

Kam podle vás Dominikánský řád směřuje v následujících desetiletích?
Naše poslání jako kazatelů evangelia je především účastí na poslání Ježíše, který nás posílá pro spásu světa (Jan 3,17). Missio Dei je Boží nezasloužená iniciativa a milostiplné působení, které nás vede k hlubšímu společenství s Ním. Naším úkolem jako spolupracovníků na apoštolském poslání je rozlišovat a spolupracovat s tím, co Bůh již ve světě koná. S radostí mohu konstatovat, že stále přijímáme nové povolání a naši bratři zůstávají oddaní účasti na Missio Dei.

Jak může dominikánský řád odpovědět na krizi víry a vzestup sekularizace v západních společnostech?

Někteří si mohou myslet, že naším posláním je zastavit sekularizaci a znovu získat moc a vliv, které církev ztratila. To je však mylný pohled. Naším posláním je hlásat evangelium, zvát lidi ke společenství a přátelství s Bohem. Své službě církvi sloužíme skrze náš charisma kazatelských bratří.

Církev již rozpoznala oblasti, které jsou klíčové pro novou evangelizaci, a věřím, že by je řád měl systematicky a cíleně přijmout jako prioritní ve svém úsilí o uskutečnění propositum Ordinis – tedy původního dominikánského poslání.

Proto vyzývám Řád, aby zaměřil svou pozornost na tzv. „cílové skupiny“ – tedy osoby, k nimž je naše evangelizační činnost směřována – v rámci církevního poslání „nové (obnovené) evangelizace“:

I. Missio ad Gentes – Poslání k těm, kteří Krista dosud nepoznali (Sk 17,23)

II. Poslání k prohloubení víry věřících (Lk 1,1–4)

III. Poslání k těm, kteří odešli z církve (Lk 24,13–32)

IV. Poslání k mladým lidem (Jan 6,5–15)

Přirozeně doufáme, že tyto „cílové skupiny“ na naše kázání odpoví, a stanou se tak našimi „interlokutory“ – tedy těmi, kdo s námi vstupují do dialogu o víře, pravdě a životě s Bohem.

Jak vidíte roli laiků v dominikánské spiritualitě?

Většina členů dominikánské rodiny dnes jsou laici – v současnosti je 137 571 členů dominikánského laikátu. Minulý měsíc byl kanonizován dominikánský laik – Pier Giorgio Frassati. Pier Giorgio byl členem dominikánského laikátu, kterého svatý Jan Pavel II. nazval „mužem osmi blahoslavenství“. Inspiroval nespočet lidí po celém světě, zejména mládež. Jeden z jeho životopisů ho popsal jako „adrenalinového sportovce, vychytralého šprýmaře, neúnavného aktivistu a nečekaného mystika!“ To je typ osobnosti, která skutečně dokáže inspirovat lidi s různými životními příběhy. A on skutečně inspiroval mladé lidi, aby usilovali „verso l’alto“ – k výšinám, nejen aby s ním šli na vrcholy hor, ale také aby viděli velkolepost stvoření a uctívali Stvořitele.

Ale Pier Giorgioho nejhlubší setkání s Bohem na „hoře“ bylo na „hoře blahoslavenství“ (Mt 5). Když se ho ptali, jak může snášet návštěvy špinavého a zapáchajícího domu chudých, Pier Giorgio odpověděl: „Gesù mi fa visita ogni mattina nella Comunione, io la restituisco nel misero modo che posso, visitando i poveri“ – „Ježíš mě každé ráno navštěvuje v eucharistii, a já mu tuto návštěvu oplácím tím, že sloužím chudým.“ Jako člen Katolické akce řekl: „Láska nestačí, potřebujeme sociální reformu.“

Určitě naše milovaná svatá Zdislava byla laička. Ukázala, že svatost není omezena pouze na kláštery nebo monastýry. Stala se svatou v manželství, při výchově dětí, řízení domácnosti a vyrovnávání se s těžkým manželem.

Pokud je cílem spirituality svatost, pak svatí laici, jako svatý Pier Giorgio, jasně ukazují důležitou roli laiků v dominikánské spiritualitě.

Jaký máte dojem z Česká dominikánská provincie a její misie?

Jsem rád, že i když nás není v České republice mnoho, všechny větve dominikánské rodiny jsou přítomny. Ocenil jsem, jak naši bratři věrně žijí všechny pilíře dominikánského života. Navíc jsem rád, že vidím, jak naši bratři připravují a slaví slavnostní liturgická setkání, vítají a provázejí katechumeny, vyučují ve školách, vítají mladé lidi prostřednictvím různých programů, vydávají knihy a časopisy, angažují se v otázkách, které se týkají Církve a společnosti, a mnoho dalšího.