Ahoj Honzo, moc díky za spolupráci na newsletteru a zprávy z olomoucké farnosti! Vždy, jsme na mši sv. u dominikánů, tak jsme potěšeni, jak tam farnost žije. Ráda bych poodhalila, co je za tím. Než se k tomu dostaneme, tak mi prosím řekni, jak ses dostal do farnosti u dominikánů?
Ahoj Nelo, moc díky za zpětnou vazbu, jak se u olomouckých dominikánů cítíš. Je super zjistit, jak to vidí někdo jiný a nebýt „zavřený“ jenom ve svém úhlu pohledu :)
K dominikánům jsem začal chodit, když mi bylo náct, protože tam chodili moji kamarádi, kteří byli podobně staří. Tehdá byly v Olomouci kostely mimo jiné rozdělené podle toho, do jakého skautského střediska jsi chodil :) Pamatuji si, jak jsme s naší skautskou generací měli „svoje místečko“ vzadu na schodech a pak, jak jsme měli mládežnickou kytarovou scholu.
Od té doby uplynulo hodně vody v potoce, ale část kamarádů nás tu chodí dodnes, akorát už nesedáváme na schodech.
Jak ses vlastně dostal k tomu, že koordinuješ komunikaci ve farnosti? Každý měsíc posíláš infomail. Jak jsi sháněl e-maily? Jaké byly reakce lidí? Kolik času to reálně zabere? Jak vybíráš, co do infomailu patří a co ne? Pomáhá ti někdo?
To je hodně komplexní otázka. Asi to u mě celé začalo synodálním procesem, kdy jsem si uvědomil, že i já jsem zodpovědný za to, jak církev vypadá a co se v ní děje. Po zapojení do synody jsme se u dominikánů sešli napříč skupinkami, které tam fungovaly, a vzájemně sdíleli, co ve skupinách zaznívalo, a diskutovali o tom, co by šlo přetavit v konkrétní kroky v našem společenství. Při té diskuzi nám ale došlo, že neznáme názor mnoha dalších lidí, kteří k dominikánům chodí, a je možné, že bychom zaváděli něco, s čím někdo jiný nemusí souhlasit, nebo o co není zájem. Proto jsme se rozhodli udělat dotazník pro všechny návštěvníky dominikánského kostela, kde jsme se ptali na to, co vzešlo ze synodních skupinek a zjišťovali, co jiného místní lidé potřebují, jaké mají touhy a představy. Jeden ze střípků výstupů z dotazníku byla informace, že chybí sdílení informací, co kdy a kde bude.
Tehdy, když jsem přemýšlel, co bych prakticky mohl dělat, tak mi přišlo, že psaní infomailu není moc časově náročné, tak jsem to zkusil a drží mě to dodnes. Pořád si myslím, že to není úplně náročná činnost, odhaduji, že mi to měsíčně zabere cca 3 hodiny, podle toho, co vše je zrovna obsahem.
Mnohem složitější a dobrodružnější vnímám koordinaci toho, aby se vůbec něco dělo, aktivní lidi u toho nevyhořeli a jednotlivé věci sloužili k propojování lidí mezi sebou jak duchovně, tak lidsky. To by ale bylo na delší povídání. Nebo by o tom mohla být nějaké diskuze na Dominikánské 8 😉
O tom, co se v našem „infomailu“ objeví, rozhoduje kalendář plánovaných akcí a taky to, co mi kdo dá vědět, že plánuje. Pravidelně na obsahu spolupracuji s Gabrielem, který mi dává část informací. Také lidé, kteří něco organizují většinou ví, že když mi dají vědět, tak jejich info takto pošlu dál. Jindy zase, když já vím, že bych chtěl něco zpropagovat, tak se lidí zase ptám přímo já. Je to různé. Postupem času vznikla i vnitřní nepsaná pravidla ohledně obsahu. Chceme do informací dávat primárně akce týkající se našeho společenství a dominikánské komunity a pak (to už ale méně) informace o tom, co se děje v Olomouckém, popř. diecézním církevním rybníčku.
Vše co se tam ale objeví, by se, ale mělo striktně týkat dominikánského společenství nebo církevního dění.
E-maily, na které infomaily posílám, jsme získávali se souhlasem jejich majitelů, kdy jsme v ohláškách popisovali o co se jedná, a lidé se nám pak sami hlásili. Popř. i v samotném mailu jsme několikrát vybízeli, že pokud lidé uznají za vhodné, mohou přeposlat email někomu, komu by se mohl hodit, a on se pak mohl sám přihlásit. Další možnost, jak se přihlásit k odběru je přes webové stránky olomouckého kláštera, kde se o infomailu píše.
V této odpovědi píšu v množném čísle, protože to chápu tak, že se na jeho fungování podílí víc lidí. Gabriel dodává hodně informací, moje žena si ho vždy před posláním pročte a dělá mi první kritičku, a pak taky další aktivní lidi u dominikánů mi dodávají informace o tom, co do info mailu vložit. A v neposlední řadě se mi i několikrát stalo, že mi odběratelé napsali zpětnou vazbu. To vše vnímám, že se podílí na tvorbě infomailu.
Zvenku působí vaše farnost jako velmi živé a propojené společenství. Čím myslíš, že to je?
První, co mě napadlo, bylo, že je to tím, že člověk nevidí moc dovnitř :) Ale to byl spíš pokus o vtip, a jak jsem říkal předtím, tak jsem rád za takovou zpětnou vazbu.
Myslím, že za to, že se u nás něco děje, může honě faktorů. Už třeba jen to, že nám dominikáni pomáhají a podporují nás, je hodně důležité. Bez prostor kláštera a zahrady, popř. finanční výpomoci, by se vše dělalo mnohem hůř. Takže velké díky za to. Další věc je „dědictví minulosti“, kdy do našeho kostela byly nasměrované rodiny s malými dětmi, které v minulosti byly napojené na jedno nezdravé společenství. V té době začalo náš kostel najednou navštěvovat větší množství rodin s dětmi, tak se začalo přemýšlet, co s tím, a vznikla Loudalka, která dělala katecheze a akce pro děti. Postupně se rozrůstala a nabalovala na sebe další aktivní lidi. Dalším, a myslím, že obousměrným faktorem, je i město Olomouc. Tím, že je tu vše koncentrovanější, tak je větší potenciál cokoliv uspořádat. Naopak se ale někdy potýkáme s tím, že v Olomouci je akcí až mnoho a je těžké z nich něco vybrat.
V poslední době si také myslím, že všemu hodně pomáhá kavárna v Křížové chodbě. Myslím, že je to skvělý čas a místo, kde se lidé opravdu mají možnost potkat, prohodit pár slov a trochu se seznámit. Hodně jsem si letos užil benefiční kavárnu, na které několik lidí z kostela věnovalo svoje produkty a výtvory, které se za prodávaly za dobrovolný příspěvek. Po mši jsme se tak sešli ne jen u kávy a čaje, ale i u klobás, párků, chilli, cukroví a mohli si koupit čelenky, ozdoby, květiny apod. Myslím, že takovéto akce přirozeně podporují možnost, aby se lidi zapojili, víc se poznali a ještě k tomu někomu pomohli.
Dlouhou dobu jste se zabývali synodou. Jaký byl proces, co konkrétního jste zavedli ve farnosti?
Přiznám se, že i když Gabriel a já jsme iniciovali vznik skupinek, tak osobně jsem se žádné neúčastnil. Byl jsem totiž zároveň členem Diecézního synodálního týmu, který vyhodnocoval výsledky ze skupinek, tak jsem nechtěl být ovlivněný výstupy z jedné konkrétní skupinky.
Obecně si myslím, že synodální proces u nás v Olomouci dopomohl k tomu, že jsme víc strukturovali, a zoficiálnit to, co se u nás již dělo. Také jsme díky němu zjistili, jaké další touhy v sobě lidé nosí. To jsme si potom ověřili v dotazníku, který vyplnila cca třetina společenství.
Výstupy můžeme velmi povrchně popsat tím, že byly znovu zavedené kavárny po nedělních mších (1x za měsíc), technicky se sjednotila komunikace na jednu doménu, vznikly přímluvy Božího lidu, adorace pro rodiny s dětmi a teď nedávno i čtení Božího lidu (čtení prvního čtení při nedělní dopolední mši laikem). To důležité ale je a doufám, že to stále probíhá, že se lidé mezi sebou víc poznali, začali vytvářet vazby a navazovat vztahy. Díky tomu si snad mohlo uvědomit a stále uvědomuje co nejvíc lidí, že každý z nás je odpovědný za to, jak se v našem místním společenství máme a jak žije.
Aktuálně také v Olomoucké diecézi začíná projekt Propojeni, do kterého se zase snažíme zapojit a nechat v něm zaznít i naše hlasy. Za iniciativu v tomto patří dík hlavně Magdě a Pavlovi Královým.
Jak by sis přál, aby vypadala vaše farnost za deset let?
Moc by se mi líbilo, abychom se znali jmény, věděli, na koho se obrátit, když budeme cokoliv potřebovat a zároveň byli k ostatním otevření.
Jan Řezníček (1987)
Sociální pracovník, výzkumník, manžel a člověk, který je stále na cestě. Každý měsíc posílá farníkům infomail. Se svojí ženou a dětmi chodí k olomouckým dominikánům, kde se snaží nebýt páté kolo od vozu.