Předně bych rád pozornost čtenářů obrátil k mnoha dalším trvalým jáhnům v naší dominikánské rodině. Mnozí z nich jsou jáhny již drahně let a bez jejich obětavé a mnohdy neviditelné práce bychom neměli leccos z toho, co pokládáme dnes za samozřejmé.
Jsou též mnozí, kteří se stali jáhny v nedávné době a jsou služebníky nejen svých farností, ale mnohdy i svých sdružení, která díky rozhodnutí magistra řádu nemusejí opouštět. Jsou i tací, kteří se na jáhenství teprve připravují. Nerad bych někoho vynechal, a tak zmíním jen bratra Pavla Jana Rychetského, který bude svěcen spolu se mnou.
Do řádu jsi vstoupil v devadesátých letech, byl jsi několik let v základní formaci jako řeholník, a pak máš mnoho let zkušeností s životem v řádu jako dominikánský laik. Můžeš nějak shrnout, co pro Tebe řád znamená, jak vnímáš kazatelské poslání napříč různými větvemi dominikánské rodiny?
Odpovědět se dá vzletně: řád je díky různým větvím široce rozkročen a má možnost oslovit různé skupiny. Druhá odpověď je trochu jadrnější. Když se mě občas někdo ptal, jak bych hodnotil život v klášteře a v laikátu, odpovídal jsem: je to prašť jako uhoď 😊 A za ta léta jsem možná i částečně nahlédl do světa sester a bude to podobné. Všichni totiž máme za cíl to samé a potýkáme se v podstatě s těmi stejnými problémy. Byť máme svá specifika naše lidství, křesťanské povolání a povolání zvěstovat Pravdu jazykem srozumitelným našim posluchačům nás spojuje.
Jak se podle Tebe vyvinul řád od devadesátých let po současnost? Můžeš poukázat na nějaká pozitiva či negativa v rámci toho, co se změnilo?
Zde bych rád navázal na předchozí otázku. Za těch něco málo víc než 40 let, co mám s řádem nějaký kontakt jsme zvládli vstoupit do svobody a neztratit svou identitu. Ustáli jsme i opadnutí prvotního nadšení a přehnaných očekávání po „srážce“ s realitou. Dokázali jsme se otevřít podnětům zvenku a naopak ukázat, že i my umíme překvapit. Mnozí členové z dominikánské rodiny se pohybují světem svatého Tomáše s neuvěřitelnou samozřejmostí a lehkostí a otevírají okno poznání ostatním. Umíme i v malém počtu „projekty“ o kterých se hovoří i ty, které takovou publicitu nemají, ale o to víc jsou možná důležité. Umíme setkání celé naší dominikánské rodiny, které už má už sebou čtvrtstoletí a přerušeno bylo jen covidem a letos jsme se sešli v jiné sestavě, ale s celou rodinou, když jsme vyprovázeli sestru Gabrielu. A to není běžné.
„Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.“ (Z. 2,4) V době svobody, kdy jsme začali žít každý ve své komunitě, ve svém sdružení, ve své „bublině“. Začali jsme ztrácet onu sounáležitost, kterou jsme společně zažívali v době nesvobody. Není to výtka, spíš prosba, abychom více žili společně. Abychom společně neplánovali apoštolátní a misijní aktivity, které nemá kdo plnit, protože je nás stále méně. Abychom společně a každý ve své větvi neřešili „nábor“ a nedostatek nových členů. Abychom neočekávali „spásu“ od druhých a nezahrnovali je úkoly, na které ani oni nemají síly. Přestáváme o sobě vědět a já bych si přál, abychom více sdíleli (a zapomeňme na v našem prostředí obvyklé konotace toho slova) navzájem své životy a starosti bez vytváření nových struktur a oficií, ale „při společném tlachání u kávy a zákusků“ 😊
Nyní se připravuješ na jáhenské svěcení. Jak se na tuto službu těšíš? S čím do nyní především vstupuješ?
Jedna spolusestra se mě nedávno zeptala: „Těšíš se?“, řekl jsem: „Ano.“ „A bojíš se?“ „Ano“. „Tak to je dobře.“ shrnula s úsměvem. Jáhenskému svěcení předchází tříletá formace, kdy si člověk znovu a znovu odpovídá na různé otázky. A vzhledem k tomu, že mi předchozí cyklus „unikl o vlásek“ měl jsem tu dobu očekávání a nejistoty o něco delší. Takže když to shrnu, vstupuji do této služby s radostí a vděčností na straně jedné a s pocitem zodpovědnosti a s bázní na straně druhé. S bázní, která ovšem nemá strach.
Dominikánské kázání je kázání slovem i příkladem – verbo et exemplo. Už nyní máš určitě v hlavě a v srdci něco, o čem jako jáhen budeš chtít kázat. Můžeš nám něco z toho prozradit?
Co bych chtěl kázat, resp. jak bych chtěl kázat, jsem měl v hlavě a srdci už před vstupem do řádu a v letech formace v klášteře a ani později mě nikdy neopustilo. Rád bych si vyprosil dar kázání, které nebude budit obdiv, ale obrácení, jak můžeme číst životopisech prvních bratří. Chtěl bych čerpat z pokladu Písma a od bratří a sester poznání, které pak přetlumočím posluchačům do jazyka, kterému rozumějí.
Kde a jak konkrétně by měla začít Tvá jáhenská služba v prvních měsících po vysvěcení?
Jáhen je pomocníkem biskupa a je inkardinován do jeho diecéze k práci ve vybrané farnosti. Moje domovská farnost je v tomto ohledu farnost při kostele sv. Petra a Pavla v Praze v Radotíně. Ale chtěl bych pokračovat i v dominikánské rodině a doufám, že tomu tak bude. Dnes jsem se vrátil z duchovních cvičení a měl jsem hned 2 telefonáty: žádost spolusestry o uložení ostatků její příbuzné do hrobu a žádost faráře o středeční bohoslužbu slova a výstav nejsvětější svátosti oltářní. Tak si myslím, že Pán Bůh dá 😊
Za rozhovor děkuje Lukáš Fošum