Svatý Ambrož
Proč se bojíš vyznat své nepravosti před Pánem, když je dobrý? Praví: „Jen pověz své nepravosti, abys došel ospravedlnění.“ Tomu, kdo je dosud vinen, se nabízí odměna v podobě ospravedlnění, neboť ten, kdo svůj zločin sám uzná, bude ospravedlněn. I „spravedlivý nejprve obviňuje sám sebe“. Bůh zná všechno, ale čeká na tvůj hlas – ne kvůli tomu, aby tě ztrestal, ale aby ti odpustil. Nechce, aby tě ďábel ostouzel a odhalil, že se snažíš své hříchy skrýt. Předejdi svého žalobce – obžaluješ-li sám sebe, nemáš důvod se žádného žalobce bát. Udáš-li sám sebe, i když zemřeš, budeš žít. Ke tvému hrobu přijde Kristus, a uvidí-li, že pro tebe pláče Marta, žena, která se dobře zhostila své služby, i Marie, která Božímu slovu pečlivě naslouchala jako svatá církev, která si „zvolila nejlepší úděl“, bude pohnut milosrdenstvím. Až uvidí po tvé smrti plakat zástupy, zeptá se: „Kam jste ho položili?“, to znamená: „Mezi jakými hříšníky se nachází, k jakým kajícníkům patří? Chci vidět, nad kým pláčete, aby mě on sám pohnul svými slzami. Chci vidět, je-li již mrtev hříchu, za nějž žádá odpuštění! Lid mu říká: „Pane, pojď se podívat!“ Co znamená „pojď“? Znamená to: přijď, odpuštění hříšníků, živote zemřelých, vzkříšení mrtvých, „přijď“ i k tomuto hříšníkovi „království tvé“!
On přijde a nařídí odstranit kámen, který hřích vložil na ramena provinilce. Kámen mohl odstranit mocí svých slov, vždyť Kristova příkazu uposlechne i neoduševnělá příroda. Skálu od hrobu mohl odsunout i potichu svým skrytým působením, stejně jako když se při jeho utrpení rázem mohly odvalit kameny z mnoha hrobů zemřelých, které se otevřely. Ale on přikázal lidem, aby kámen odvalili. Učinil tak jednak ve skutečnosti, aby nevěřící uvěřili tomu, co vidí, a pohlédli na mrtvého, který byl vzkříšen. Učinil tak i obrazně, aby pohlédli na smrt, kterou vzkřísil, aby ukázal, že nám dává možnost zbavit se břemena hříchů, oné zátěže, která doléhá na viníky. Nám přísluší tato břemena odstraňovat, jemu pak vyvádět ze hrobů ty, kdo byli zbaveni pout. Když Pán Ježíš vidí těžké břímě tížící hříšníka, propuká v pláč. Nedovolí, aby plakala samotná církev, ale má se svou Milovanou slitování a praví zemřelému: „Pojď ven!“ To znamená: „Ty, který ležíš v temnotách výčitek a špíně svých hříchů, v tomto žaláři viníků, vyjdi ven, zanech vlastního provinění, abys došel ospravedlnění.“ Vždyť „vyznání ústy vede ke spáse“. Odpovíš-li na Kristovo pozvání a vyznáš své hříchy, rozlomí se mříže a rozvážou se pouta, jakkoli příšerně bude hnijící tělo zapáchat. Vždyť už tomu byly čtyři dni, co jeho tělo hnilo v hrobě. Ale ten, jehož „tělo nepodlehlo porušení“, v hrobě strávil pouze tři dny; ten nedoznal žádného rozkladu těla, utvořeného ze čtyř prvků. Ať už byl mrtvý cítit jakkoli, zápach zcela zmizel ve chvíli, kdy se rozlila vůně posvátného oleje. A mrtvý se zvedá a ti, kteří dosud vězí v hříchu, slyší příkaz rozvázat jej a odstranit z obličeje závoj halící pravdu milosti, kterou přijal. Ale právě proto, že se mu dostalo odpuštění, je mu nařízeno ukázat tvář a odhalit obličej. Nemá totiž důvod stydět se – hřích mu byl odpuštěn.
[…]
Musíme věřit, že to, co čteme o Lazarovi, platí o každém hříšníkovi, který se obrátil – ač zapáchá, přesto jej očišťuje olej vzácné víry. Víra je natolik výtečná, že tam, kde ještě včera zapáchala mrtvola, dnes se libou vůní naplňuje celý dům. Zapáchal dům jménem Korint, když se o něm psalo: „Proslýchá se, že je u vás nemravnost, a to taková, jaká se nevyskytuje ani u pohanů.“ Zapáchal, protože trocha kvasu zkazí všechno těsto. Začal krásně vonět, když se o něm řeklo: „Komu tedy odpouštíte vy, tomu odpouštím i já. Vždyť cokoli jsem já odpustil, udělal jsem to kvůli vám.“ Když došel hříšník svobody, celý dům se zaradoval a byl naplněn libou vůní milosti. Když si byl Pavel dobře vědom, že na všechny vylil olej apoštolského odpuštění, pravil: „My jsme totiž Bohu jako dobrá vůně Kristova mezi těmi, kdo docházejí spásy.“ Z vylití tohoto vonného oleje měli radost všichni kromě Jidáše. I nyní se ten, komu se to nelíbí, staví na odpor a ten, kdo zradil, s tím nesouhlasí. Tomu se však dostane napomenutí přímo od Krista, protože nezná lék spočívající v Pánově smrti a nechápe tajemství tak slavného pohřbu. Vždyť Pán trpěl a zemřel proto, aby nás vysvobodil ze smrti. Protože si své smrti tolik cení, hříšníka zprošťuje viny a pozvedá jej k nové milosti. Všichni proto přicházejí a podivují se, že takový člověk stoluje s Kristem, a chválí Boha slovy: „Hodujme a veselme se, protože tento člověk byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!“ A kdyby snad nějaký nevěřící namítl: „Proč jí s celníky a hříšníky?“, uslyší odpověď: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“
Úryvek ze spisu „Svatý Ambrož. O pokání“,
který vyšel v nakladatelství Krystal OP.