Pavel Kilbergr a Tomáš Machula
Slova používaná k označení Boha znamenají obvykle nějaké dokonalosti a vyjadřují tak něco z Boží reality. Jsou to jména jako Mocný, Nejvyšší, Dobrý apod. Říkáme, že jde o označení Boží substance, nicméně jde o slova vzatá ze zkušenosti s tvory. Tomáš v tomto bodě rozlišuje jednak onu dokonalost, která je slovem vyjadřována, jednak způsob, jakým tuto dokonalost označují. V prvotním a nejhlubším smyslu patří taková jména jednoznačně Bohu, který je zdrojem veškeré dokonalosti. Způsob použití těchto jmen však vychází ze zvyku a z kontextu, který se týká tvorů. Z tohoto důvodu Boha nemohou dokonale vyjádřit. Jednak je to proto, že jsou s daným jménem v naší mysli spojeny konotace, které Bohu nepřísluší, jednak se Boží realita nedá obsáhnout ve své plnosti žádným jménem. Člověk musí termíny, jimiž popisuje Boha, dobře promyslet a při tomto použití je jaksi očistit a povznést nad sebe samé.
Tento postup se děje ve třech krocích: 1. tvrzení (via affirmationis); 2. odnímání (via negationis) a 3. vyvyšování (via eminentiae).
V prvním kroku vztáhneme na Boha jméno, které by mohlo vyjadřovat nějakou jeho dokonalost (např. Bůh je velký). Ve druhém kroku si z mnohosti významů, na které se slovo vztahuje, odstraníme všechny významy, které jsou vůči Bohu neadekvátní (např. představy o tělesné velikosti). Ve třetím kroku uchopíme to, co po tomto očištění zůstalo, a stupňujeme to do nejvyšší míry. Bůh vlastně není dobrý či velký (ve smyslu: má akcident dobroty či velikosti), ale je dobrem samým a velikostí samou. Nejde tedy o přidané vlastnosti, ale o vyjádření dokonalosti samé božské substance. Proto Tomáš říká, že tato jména o Bohu vypovídáme substanciálně.
Když se říká: „Bůh je dobrý“, nemyslí se tím „Bůh je příčinou dobra“ nebo „Bůh není zlý“, ale následující: To, co u tvorů nazýváme dobrotou, pre-existuje u Boha, a to mnohem dokonaleji. A tak z toho plyne, že je Bůh dobrý nikoli proto, že je příčinou dobroty, ale spíše naopak: je dobrý, a proto vlévá svou dobrotu do věcí. (STh I, q. 13, a. 2.)
Ať se však snažíme sebevíc očistit a povznést své pojmy, přesto je druhá z výše uvedených překážek neodstranitelná. Každá naše výpověď má v sobě nutně určitou nedokonalost a částečnost, vyjadřuje jen díl všeobsáhlé Boží dokonalosti. To je třeba mít při jakémkoli výroku o Bohu vždy na paměti. Mimo jiné to znamená, že i když je Boží substance naprosto a plně dokonalá a v tomto ohledu jednoduchá (nerozdělená do částečných dokonalostí), nevyjadřují Boží jména, která tuto dokonalost popisují, úplně totéž, jinak řečeno, nejsou to synonyma. Jedna jediná a nerozdělená Boží dokonalost prostě nemůže být vyjádřena jedním podobně všezahrnujícím a dokonalým Božím jménem. Naše schopnost popsat Boha je totiž omezená, takže neumíme jeho dokonalost adekvátně vyjádřit jedním slovem. Náš rozum poznává Boha ze stvoření a používá při jeho popisu slov, která jsou vzata ze stvoření.
Náš rozum, když poznává Boha ze stvoření, vytváří za účelem porozumění Bohu pojmy, které odpovídají dokonalostem vycházejícím od Boha do tvorů. Tyto dokonalosti pre-existují v Bohu společně a jednoduše, zatímco tvorové je přijímají odděleně a v mnohosti. Jako tedy různým dokonalostem tvorů odpovídá jeden jednoduchý princip reprezentovaný různými dokonalostmi tvorů, které jsou různé a mnohé, tak odpovídá různým a mnohým pojmům našeho rozumu jediný a zcela jednoduchý princip. Tento princip je však vzhledem k těmto pojmům chápán nedokonale. (STh I, q. 13, a. 4.)
Jména, která dáváme Bohu, tak vyjadřují dokonalosti, jejichž prapůvod je v Bohu, ale člověk je poznal a pojmenoval na základě zkušenosti s tvory. A protože je ve tvorech dokonalost přítomná vždy částečně, roztříštěná do mnoha různých vlastností, vyjadřují i tato jména při jejich vztažení na Boha jeho dokonalost pouze částečně a roztříštěně. Lze tedy říci, že Bůh je jednoduchý a jednotný, ale náš rozum tuto jeho jednotu poznává na způsob mnohosti, protože jiným způsobem Boha poznat nemůže. Jména, která Bohu dává, pak popisují onu jednu Boží dokonalost na způsob mnohosti, se kterou Boha poznává.
Úryvek z úvodní studie k traktátu O našem poznání Boha v Teologické sumě, který vyšel v nakladatelství Krystal OP