Metoděj Habáň
Život
Narodil se v Huštěnovicích u Uherského Hradiště 11. září 1899. Roku 1918 vstoupil v Olomouci do řádu, roku 1919 složil řeholní sliby a roku 1924 přijal kněžské svěcení. V roce 1926 získal lektorát teologie. Studoval v Římě na Angeliku, kde v roce 1928 získal doktorát filosofie. V roce 1938 jej magistr řádu Stanislav Gillet jmenoval magistrem teologie.
Vyučoval na provinčním řádovém učilišti v Olomouci a v diecézním semináři, devět let byl novicmistrem. Založil a řídil časopis Filosofická revue, založil Akademické týdny, organizoval mezinárodní tomistický kongres a různé kurzy, spolupracoval na překladu Teologické sumy Tomáše Akvinského, přednášel a psal knihy.
6. prosince 1938 byl jmenován českým provinciálem. Spolupracoval při obnově dominikánských mnišek v Čechách, byl exercitátorem a duchovním vůdcem mnoha duší.
21. září 1948 byl poprvé odsouzen a uvězněn. Po třinácti měsících se vrátil z vězení. Krátce ještě žil u mnišek v Litoměřicích, pak byl umístěn jako farář v Úštěku u Litoměřic. To už byly kláštery zlikvidovány. Pokoušel se dál tajně organizovat řeholní život, soustřeďoval kolem sebe zájemce o řád i kleriky, kteří byli na svobodě. Byl znovu uvězněn a po propuštění v roce 1954 pracoval v civilním zaměstnání v Jihlavě a pak v Děčíně.
Od roku 1959 působil jako farář při poutním kostele Panny Marie v Chlumu nad Ohří. I zde usiloval o obnovení řeholního života a tak nemálo přispěl k obnově života České provincie. V roce 1973 mu byl odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti. Žil pak ještě krátkou dobu na Chlumu, pak v Karlových Varech u přátel, později v Praze a Brně. I ve svém stáří vyučoval zájemce filosofii a teologii, byl duchovním vůdcem mnoha mladých lidí.
Zemřel 27. června 1984 v Brně. Pohřben je v olomoucké řádové hrobce. Obory, ve kterých se P. Habáň nejvíce angažoval, byly především etika a psychologie. K jeho nejvýznamnějším dílům patří monografie Psychologie (1946), Přirozená etika (1944) a Filosofická anthropologie (1981).
Citát
Duch lidský vystupuje do závratných oblastí, do výší nad všechna horská pásma, když se vznáší ve výšinách spekulace. Poznání je život – nejvyšší život – oblažující.
Pravda je sama o sobě nejkrásnější, nejvznešenější radostí pro člověka – je vyšším cílem, dokonaleji uspokojujícím než jakákoli jiná životní potřeba, poněvadž odpovídá nejvyšší, nejlepší lidské schopnosti a činnosti.
(Metoděj Habáň)
Dozvědět se více
Více informací v knize Petra Macka Metoděj Habáň: Učitel, filosof a svědek dvacátého století.