Fra Angelico

Kázat nejen slovem, ale celým svým životem, zapojit do služby evangeliu všechny své přirozené dary a nadání. Tento rys specifickým způsobem ztvárnil svým životem a dílem fra Angelico.

Věřil, že umění, které je inspirováno Bohem, vede člověka k lásce, kráse a zbožnosti. V jeho dílech vládne symetrie a řád zohledňující jak řád stvoření, tak řád vykoupení, jeho obrazy vyprávějí o Stvořiteli a Vykupiteli a zobrazují obě stránky velikonočního tajemství: smrt a vzkříšení, kříž a oslavení.

Malovat pro něho bylo totéž co kázat: jeho dílo dodnes zvěstuje Boží slovo. Pro bezúhonnost života a téměř božskou krásu svých obrazů si vysloužil titul „Beato“. Jeho životopisec Giorgio Vasari o něm napsal: „Jeho malířské dílo bylo plodem velké harmonie mezi jeho svatým životem a tvůrčí silou, již obdržel.“

Život

Fra Angelico, vlastním jménem Guido di Pietro, řeholním jménem Jan z Fiesole, se narodil kolem roku 1387 ve Vicchio di Mugello u Florencie. Protože měl malířské nadání, poslali rodiče jej a jeho bratra Benedetta do učení do Florencie.

Ve Florencii se oba bratři setkali s blahoslaveným Janem Dominici a v roce 1407 oba vstoupili do řádu. Noviciát konali v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty. V Cortoně se oba bratři věnovali opisování knih, které zdobili krásnými drobnomalbami. Po návratu do Fiesole pověřil převor Jana ozdobením dvou relikviářů a pak přicházely další práce.

V roce 1436 daroval Cosimo Medici dominikánům klášter sv. Marka ve Florencii. Bratr Jan vyzdobil nádhernými freskami kostel a čtyřicet řeholních cel. V letech 1444 až 1450 pracoval v Římě pro papeže Evžena IV. a Mikuláše V. Poté působil tři roky jako převor kláštera ve Fiesole a pak se vrátil k rozdělané práci do Říma. Zemřel 18. února 1455 a byl pohřben v bazilice Panny Marie u Minervy.

Jeho úctu potvrdil 3. října 1982 Jan Pavel II. a vyhlásil jej za patrona umělců, zvláště malířů.