Ve dnech 4.–9. srpna 2026 se v irském Maynoothu uskutečnilo 12. Evropské shromáždění laických dominikánských fraternit (ECLDF). Do historického areálu Saint Patrick’s College přijelo 40 laických dominikánů a šest provinčních promotorů z celé Evropy. Českou provincii zastupovali Jiří Reginald Machačík, provinční moderátor, a Karolína Benedikta Štauberová, představená 5. pražského místního sdružení. Mottem letošního setkání bylo „Svědkové Pravdy, proroci Naděje v měnícím se světě: Bratrství, Synodalita, Kázání.“

Maynooth byl především příležitostí na několik dní skutečně zažít, co znamená patřit k mezinárodní dominikánské rodině. Společně jsme se modlili, slavili eucharistii, studovali, diskutovali, ale také se prostě potkávali a poznávali. Součástí programu byl i výlet do Kilkenny a návštěva dominikánského Black Abbey, založeného roku 1225. Setkání zahájila pontifikální mše s dublinským arcibiskupem Dermotem Farrellem a irským provinciálem fr. Johnem Harrisem OP. Arcibiskup Farrell připomněl právě specifické poslání laiků: žijeme ve světě, a proto můžeme Kristovu blízkost a milosrdenství zpřítomňovat způsobem, který je vlastní právě nám.

Co dnes znamená být dominikánským laikem?

Důležitým tématem byla nová Ratio Formationis et Studiorum, kterou představil fr. Vivian Boland OP. Jde o první mezinárodní dokument věnovaný formaci a studiu dominikánských laiků. Formace podle něj nemá být jen seznamem témat, která musíme „probrat“, ale má spojovat lidský, duchovní, intelektuální a apoštolský život a připravovat nás pro skutečné poslání ve světě.

Na tuto otázku navázal také fr. Thomas Brogl OP, socius magistra Řádu pro Evropu. Zastoupil generálního promotora pro laiky fr. Cristóbala Torrese OP, který se z vážných důvodů nemohl shromáždění zúčastnit. Jeho příspěvek připomněl, že naše kázání má směřovat nejen k těm, kdo již v církvi jsou, ale také k lidem na jejím okraji či církví zklamaným, k sekularizované společnosti a k mladým lidem.

Jedno povolání, mnoho různých cest

Možná nejzajímavější částí setkání bylo vzájemné představování života dominikánských laiků v jednotlivých zemích. Ukázalo se, jak rozdílnými způsoby lze stejné charisma žít.

V Polsku vznikl strukturovaný formační program rozdělený do jednotlivých etap. V Německu vedle tradičních sdružení vznikají nové neformální formy setkávání, například Theology on Tap, a laici spolupracují také na kurzech městské teologie. Na Maltě jsou dominikánští laici výrazně přítomni v médiích – v katolickém rozhlase, při přenosech mší, v novinách i při vydávání dominikánské literatury. V Chorvatsku se zapojují do Charity, péče o seniory či podpory misií. V Maďarsku se věnují například provozu knihoven, pomoci lidem se závislostmi, podpoře ohrožených rodin a pořádají letní školu pro mladé. V silně sekularizovaných severských zemích se laici angažují v katechezi konvertitů, liturgické hudbě nebo službě vězňům a lidem bez domova. Portugalci pořádají postní duchovní obnovy společně vedené laiky, sestrami a bratry, zatímco Slovensko v poslední době výrazně oživily poutě s ostatky sv. Dominika a sv. Tomáše Akvinského, noční vigilie a nové publikační projekty.

Také česká provincie měla co představit – především časopis Opusculum, teologickou revue Salve, letní školu sv. Tomáše a pražskou Dominikánskou 8 jako místo dialogu mezi věřícími a nevěřícími. Pro nás je ale zvlášť důležitá ještě jedna věc: Česko a Slovensko postupně prohlubují spolupráci a společnou formaci v souvislosti s připravovaným přechodem české provincie do struktury vikariátu slovenské provincie. Při různých formálních i neformálních diskusích se ukázalo, že změny, které čekají nás, nejsou v evropském kontextu ničím ojedinělým – také v Belgii a Nizozemsku či Německu a Rakousku procházejí struktury Řádu spojováním a hledáním nových forem spolupráce.

Pět hodin nad stanovami – a volba nové rady

V Maynoothu nás ale čekal také velmi praktická práce. Páteční jednání o změnách stanov ECLDF trvalo přibližně pět hodin a skončilo až ve 22:30. Diskutovalo se prakticky o každém slově – docela dobrá ukázka dominikánské tradice společného rozhodování v praxi.

O to větší obavy jsme měli z následujícího dne, kdy nás čekalo projednávání nominací, tractatus a volba nové pětičlenné Evropské rady. Nakonec ale šlo všechno překvapivě hladce a nová rada byla zvolena hned v prvním kole. Jejími členy se stali Gabriel Silva z Portugalska, Philippe de Monneron z Francie, Karolína Štauberová z Česka, Catherine Wallis-Hughes z Anglie a Pierre-Paul Boulanger z Belgie. Českou provincii tak bude v příštích čtyřech letech v ECLDF zastupovat Karolína Benedikta Štauberová, která bude mít v nové radě na starosti komunikaci.

Co si vezeme z Maynoothu domů?

Asi nejsilnější vzpomínkou nakonec nejsou jednotlivé přednášky ani několikahodinové hlasování o stanovách. Je to zkušenost bratrského společenství lidí z velmi rozdílných zemí, kteří sdílejí stejné dominikánské povolání. Otevřenost a přirozenost, s jakou spolu komunikovali laici, bratři i sestry, nám velmi konkrétně připomněla, že jsme součástí jedné dominikánské rodiny.

Evropa, kterou jsme v Maynoothu poznávali, je velmi různorodá – někde fraternity rostou, jinde stárnou, někde přebírají nové odpovědnosti po ubývajících komunitách bratří a téměř všude hledají nové způsoby, jak oslovit sekularizovanou společnost. Společná otázka je ale stejná: jak dnes žít modlitbu, studium, společenství a kázání tak, aby naše Veritas nebyla jen heslem, ale skutečným světlem pro lidi kolem nás?