Bratře Jiří Reginalde, byl jsi na právě zvolené kapitule laických sdružení zvolen za moderátora Laických sdružení svatého Dominika. Jak se v této nové službě cítíš?

Mám smíšené pocity. Na jedné straně mám touhu touto službou prospívat našim sdružením, našemu laikátu, a s tím jsem také do toho šel, na straně druhé ale také cítím velkou zodpovědnost, kterou na mě tato služba klade, a vnímám také své nedostatky. Doufám v Boží Prozřetelnost a milost, že mi pomůže mé nedostatky překonat a tohoto úkolu se úspěšně zhostit.

A Ty jsi, Gabrielo Zdislavo, se stala na příští čtyři roky nejbližší spolupracovnicí – sociem moderátora. S čím do toho vstupuješ?

S důvěrou v Boží Prozřetelnost. Jeden druhého dobře známe, v rámci vedení olomouckého sdružení spolupracujeme už mnoho let a vzájemně se skvěle doplňujeme. Mým přáním je tento potenciál s Boží pomocí využít ve prospěch celé dominikánské rodiny.

Oba máte zkušenosti s vedením laického sdružení v Olomouci. Jak vnímáte Vaše sdružení v rámci dominikánské rodiny u nás? 

Gabriela: Naše sdružení je stejné jako každé jiné, prožívá stejné radosti i bolesti. Božím řízením naše sdružení začalo spolupracovat se slovenskými laiky již před třemi lety, což se s ohledem na pravděpodobnou budoucnost naší provincie jeví jako láskyplná Boží prozřetelnost.

Jiří: Naše sdružení je co do členstva stejné jako ostatní, nicméně v rámci dominikánské rodiny u nás patří k těm nejvýznamnějším. Co do počtu členů je největší v naší provincii. Má také velkou různorodost členů jak co do věku, tak co do bydliště. Z Olomouce je nás čtvrtina, ostatní dojíždí. Je to dáno tím, že Olomouc byla a je významným dominikánským centrem, že zde máme klášter bratří a  je to město pro svou centrální polohu snadno dostupné. V současné chvíli je také oproti Praze výhodou větší blízkost ke Slovensku.

Jak chápete v dnešní době hlavní úkol dominikánského povolání? Jakou úlohu v něm sehrávají laici?

Jiří + Gabriela: Úkol dominikánského povolání je pořád stejný už od sv. Dominika. Přivádět ke Kristu modlitbou, studiem a kázáním, mít na mysli spásu všech duší, mít soucit s druhými a mluvit s Bohem a o Bohu. Úlohou laiků je být mezi lidmi, ve farnostech, tam, kde bratři a sestry nedosáhnou, vycházet ze své komfortní zóny, modlit se, studovat a kázat. 

Máte nějaký sen a nebo touhu, co si přejete, aby se v dominikánské rodině u nás během čtyř let změnilo? 

Gabriela: Žádnou touhu po změně nemám. Přeji si, abychom se měli rádi a byli tu jeden pro druhého jako opravdová rodina. 

Jiří: Já naopak takovou touhu mám. Je to ale vlastně totéž, co zmiňuje Gabriela. Naše sdružení žijí izolovaně, málo o sobě víme, chybí nám vzájemná komunikace a informovanost. Rád bych dosáhl většího propojení mezi sdruženími navzájem, i s provinční radou; abychom se znali, o sobě věděli, spolupracovali a byli k sobě otevření. Tedy, abychom byli, jak to zmínila Gabriela, jako opravdová rodina.

Laická sdružení sv. Dominika, dříve označovaná jako třetí řád, vznikla pravděpodobně z laických kajících hnutí koncem 11. století. Tato bratrstva se vyznačovala asketickým životem, intenzivní modlitbou a službou nemocným či opuštěným. Skupiny vznikaly u dominikánských kostelů či klášterů a často přejímaly dominikánskou spiritualitu a podřizovaly se místním představeným. Na konci 13. století bylo hnutí právně ustaveno a roku 1285 vytvořil magistr řádu Munio de Zamora se souhlasem papeže první Řeholi kajícníků sv. Dominika. Více na https://laici.op.cz/