Ahoj Ludvíku! Jsem moc ráda, že srpnový rozhovor vyjde právě s Tebou, pokud vím, slavíš v srpnu narozeniny, odpočíváš od školy a máš za sebou velmi zajímavou cestu. S bratrem Lukášem jste vyrazili do Arménie. Proč zrovna tam?
To by bylo na velmi dlouhé povídání … ostatně chystám nějaký delší text, kde bych tu cestu popsal. Ale krátce můžeme říct, že o Arménii se s Lukášem oba už dlouhá léta zajímáme a já jsem už dlouhé roky toužil se tam vydat, byl to můj takový splněný sen.
Jaká místa jste v Arménii navštívili? Co Tě v té zemi nejvíce oslovilo?
Míst jsme navštívili mnoho a těžko se jedno vyzdvihuje.
Tak zkus vyjmenovat alespoň dvě místa, která tě oslovila a proč?
Tak já si nejprve dovolím udělat takovou malou reklamu – o svém putování Arménií budu mít v Plzni pár přednášek – pro farnost, pro vysokoškolské společenství Hora, kde působím a chystám také takový malý výtah, který uveřejním na svém facebookovém profilu, takže kdo by se chtěl dozvědět více, bude mít tyto příležitosti. Ale abych tedy nabídl alespoň malou ochutnávku, tak velice mě zaujalo Národopisné muzeum v Jerevanu, kde velmi pečlivě restaurují a uchovávají vzácné rukopisy – měli jsme tam vynikající průvodkyni Annu, která nám o nich skvělou francouzštinou velice poutavě vyprávěla. A jako takový kontrapunkt bych zmínil naopak krásný klášter Noravank, který se nachází v srdci nádherných hor, takže pouť k němu jsme spojili i s horskou pěší túrou. Ovšem i ostatní navštívená místa byla povětšinou úchvatná, a jak jsem již zmínil, budu jim věnovat nějaké psané vyprávění.
Než se v září vrátíš na Církevní gymnázium v Plzni, kde plníš funkci spirituála, co Tě čeká v srpnu?
Docela dost. Nejprve jedu na svá duchovní cvičení. Po svátku svatého Dominika se vydám do Nového Dvora přednášet bratrům trapistů ekleziologii. A pak začnu vyvracet klišé, že učitelé mají dva měsíce prázdnin – my do školy nastupujeme už poslední týden v srpnu, ale já začnu o týden dřív, abych měl čas si nový školní rok lépe připravit.
V minulých newsletterech jsme informovali o vašem jednání s farníky, zajímalo by mě, jak se vyvinulo.
Celý proces ještě pokračuje, já bych především rád zdůraznil, že setkání s farníky, věřím, velmi prohloubilo vzájemné pochopení, to osobně považuji za ještě mnohem cennější než přesné konkrétní výstupy, o nichž budeme diskutovat v komunitě.
A jaké budou tvé povinnosti od září? Bude se pro Tebe něco měnit, nebo vše zůstává při starém?
Žádné zásadní změny by snad nastat neměly, ale v novém školním roce nás čeká zásadní provinční kapitula, která vyžaduje zevrubnou přípravu, takže jakožto kapitulář bych určitě chtěl věnovat dostatek energie právě jí.
Ráda bych se zeptala ještě na otázky k tvému povolání. Jaká největší pokušení vnímáš, že má řeholník v současnosti?
Přestat se snažit a jet na půl plynu. Ale to asi platí pro každého křesťana.
Máš nějaké doporučení, osobní tip, jak si udržet kontemplaci v centru města? Ptám se, protože ty sám bydlíš a bydlel jsi v klášterech, které jsou v centru měst.
Zalézt do kaple a alespoň půl hodiny tam zůstat … ale chápu, že to není vždy snadné, tak mi přijde dobré to, co nás často od kontemplace vzdaluje, totiž moderní komunikační prostředky, proměnit v její nástroje a nainstalovat si tam aplikace, hudbu apod, které nám k modlitbě pomáhají. Jedna naše neofytka je na to specialistka, ani si už nepamatuji, kolik křesťanských aplikací tam má. Ale i je jedna jediná nám pomůže při jízdě metrem či tramvají poslouchat boží slovo spíš než sjížděť storýčka a rýlka.
Když jsi byl v noviciátu, bylo vaší generace poměrně dost – ty, Kliment, Hyacint, Metoděj, Filip a dnes jste však už téměř čtyřicátníci, a přesto nejmladší generace v řádu. Proč se žádná taková další skupina neutvořila a povolání do řádu zatím nejsou? Jaké máš pro sebe vysvětlení, když se nad tím zamýšlíš, bavíte se o tom?
Téměř … 😉 Tohle by bylo na sáhodlouhé zamyšlení, nabídnu jen jeden bod: pokud tvrdíme, že povolání jsou dar od Boha, tak musíme být důslední a skutečně přijímat, že je nemáme jen ve své moci …
Jaké poslání by měli mít dominikáni dnes?
Teda to je otázka za milión, a spíš pro generální kapitulu než pro mě 😉Ale to základní heslo „Veritas“, pořád definuje naše poslání, tedy sloužit pravdě, zvláště v dnešní „Posttruth“ době.
Tak přeju, aby se to vše dařilo! Díky za rozhovor,
Nela Cukrová