AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


CONGAR, Yves, teolog, kardinál.



Narodil se 13. dubna 1904 v Sedanu v severní Francii. Jako mladý student, uchvácen sv. Tomášem Akvinským a sv. Dominikem, vstoupil nejprve do 3. řádu a 7. prosince 1925 do prvního řádu, kde o rok později složil své řeholní sliby. Noviciát konal v klášteře v Amiens. Studoval v Le Saulchoir a jeho profesory byli Gardeil, Lemmonnyer, Chenu, Roland-Gosselin, Gilson a Mandonnet. Zvlášť silný vliv měl na Congara Chenu. 25. července 1930 přijal kněžské svěcení a následujícího roku, když byl Chenu vyslán do Ottawy v Kanadě, převzal jeho katedru i vedení časopisu Revue des Sciences. Jeho prvním dílem byla lektorská práce na téma jednoty církve, kterou vydal v sérii eklesiologických spisů Unam Sanctam. Krátce na to vydal další knihu Esquisses du Mystere de l´Eglise. Intelektuální práce mu nebránila v apoštolátu, angažoval se v duchovní správě, navázal kontakdy s JOC a Action Francaise, rostl počet jeho kázání, konferencí a exercicií.

Když vypukla 2. světová válka, byl mobilizován, ale krátce na to upadl do zajetí, kde prožil pět let. Po návratu se zapojil do velmi silného hnutí pro obnovu církve v poválečné Francii. V tomto období napsal několik knih, ze kterých je nutno jmenovat alespoň Vraie et Fausse réforme; Sacerdote et Laicat; Le Christ; Mystére du Temple; Jalons pour une Théologie du Laicat, zde řešil otázku dělnických kněží; Marie et l´Église. Od roku 1945 znovu začal vyučovat v Le Saulchoir. Velmi intenzivně pracoval v této době na teologickém traktátu o církvi. Jeho názory však byly v tehdejší církvi považovány za nebezpečné a v únoru 1954 mu byla zakázána profesorská činnost. Podobně jako Danielou, De Lubac a von Balthasar nesměl ani Congar vyučovat a publikovat. Byl poslán do Jeruzalema, krátce na to do Říma a opět brzy do Cambridge. Ujal se ho biskup Weber ze Štrasburku a pod jeho ochranou se mohl věnovat apoštolské činnosti. Rehabilitace se dočkal až od Jana XXIII., který jej v roce 1961 povolal do Říma jako člena přípravné komise koncilu. Znovu směl publikovat, a to všechny knihy, které do té doby psal „do šuplíku“. Období 1962-1965 se plně věnoval koncilní práci. Pracoval specielně na konstituci Lumen gentium, dekretu Presbyterorum ordinis a dekretu Ad gentes, spolupracoval na konstituci Gaudium et spes a dalších dokumentech (Dei verbum, Unitatis redintegratio, Dignitatis humanae). Byl průkopníkem katolického ekumenismu a téměř všech reforem 2. Vatikánského koncilu. Byl jedním z nejlepších teologů 20. století. Do roku 1967 vydal téměř tisíc titulů. V roce 1967 těžce onemocněl a bolest jej od té doby provázela až do konce života. Přesto neustále pracoval a vydával další teologické knihy. Jakýmsi vyvrcholením Congarova literárního díla je jeho třídílná studie o Duchu Svatém s názvem Je crois en l´Esprit Saint, vydaná v letech 1979-1980. 30. října 1994 jej Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Ke konci života Congar těžce onemocněl, dostal roztroušenou sklerozu. Od roku 1984 žil v nemocnici pro invalidy v Paříži. Zemřel 22. června 1995 ve věku 91 roku.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.