AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let
CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Dominikáni v médiích
Psi Páně - dokument
Růženec
Nekrolog

 

Kaž na způsob apoštolů!
Jubileum sv. Vincence Ferrerského

5. dubna 2019 se naplnilo šest set let od smrti svatého Vincence Ferrerského. Aktualitu jeho svatosti připomněl magistr řádu bratr Bruno Cadoré v listu nazvaném „Kaž na způsob apoštolů“, jehož úryvek zde přinášíme.

Tento apel, kterým se k Vincentovi obrátil samotný Kristus ve chvíli, kdy prodělával závažnou nemoc, vystihuje celý jeho život. Neúnavný kazatel, který si říkal „galejník Boží“ se vydává kázat v doprovodu skupiny kajícníků: putuje Španělskem, Švýcarskem, Francií mezi svými současníky, kterým prokazuje dobro, doprovází je duchovně, klade důraz na hodnotu chudoby a jednoduchosti života, povzbuzuje je k obrácení a k životu podle sladkého Božího milosrdenství.

O svatém Vincentovi lze hovořit různými způsoby.

  • Byl to kazatel-divotvůrce, kterému lidé předkládali nemocné a postižené, a který sám vybízel k obrácení s častým odkazem na eschatologický horizont: „Timete Deum et date illi honorem“ [Bojte se Boha a vzdejte mu čest]“.
  • Byl to řeholník vedoucí velmi strohý způsob života naplněný modlitbou a pokáním: na svém vlastním těle nesl stopu starosti o spásu světa.
  • Byl duchovním člověkem, který povzbuzoval k uznání moci Božího milosrdenství: přicházel ke všem bez rozdílu, aby je utěšoval, uzdravoval, posiloval, dával jim odpuštění.
  • Byl Božím přítelem, který nešetřil své síly, ale spíše se odvážil jít až do vyčerpání a přijmout přitom do svého lidství sílu a oheň, které dostával od někoho jiného: od toho, který jej tolik převyšoval. Radikalita nasazení tohoto Božího přítele byla stejně jako údiv nad zázraky, které v Božím jménu konal, ihned uznána jeho současníky a byl velmi často vybrán v řádu jako model pro kazatele, a to nad rámec nesouladů, které částečně byly vyvolány obsahem jeho kázání.
  • Byl to apoštol, kterého jeho současníci uznávali za jeho života a s velkou horlivostí po jeho smrti. Tento apoštol se dal do služeb Řádu kazatelů, který potvrdil papež Honorius, když napsal Dominikovi a jeho bratrům: „Ten, který obohacuje svou Církev stále novým potomstvem, chtěl připodobnit tuto poslední dobu dobám dřívějším a šířit katolickou víru. Proto vám vnukl zbožnou touhu, abyste si zvolili chudobu a přijali řeholní život, věnovali se hlásání Božího slova a po celém světě zvěstovali jméno našeho Pána Ježíše Krista.“ (LCO 1, § I).

Kdyby měl být svatý Vincenc Ferrerský uznán jako učitel Církve, bylo by to nepochybně na záladě jeho vášně pro kázání, která byla zakořeněna v kontemplaci Slova a oživována touhou, kterou vyzařuje tajemství Církve, Kristova těla.

Jistým způsobem svatý Vincenc učí Církev podobně jako o šest století později v předvečer II. Vatikánského koncilu svatý papež Pavel VI : Evangelii nuntiandi. Církev se rozvíjí – tedy zároveň objevuje tajemství svého původu a dává postupně růst milosti – to té míry, jak žije podle obrazu první komunity bratří a sester, „misijních učedníků“ (Evangelii Gaudium, 120). Církev existuje proto, aby evangelizovala (Evangelii nuntiandi, 14). Tajemství trinitárního společenství, které zakládá Církev, se odhaluje během hlásání jedinečné pravdy. Milost kazatele spočívá v tom, že se bude pokoušet skrze pouhá lidská slova odhalovat toto tajemství a povolávat v jeho jménu k jednotě.