AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


KOSIČ, Hosanna Kateřina bl. (Kotorská), terciářka, reklusa.



Narodila se 25. listopadu 1493 v Kumano v Černé Hoře v arménsko-řecké ortodoxní rodině. Pracovala od dětství jako pastýřka a pak 7 let jako služebná v katolické rodině, kde konvertovala. 1514 byla přijata do 3. řádu a přijala jméno Hosanna na památku Hosanny z Mantovy, která krátce před tím, v roce 1505, zemřela v pověsti svatosti. Jejím zpovědníkem byl dominikán Vincenc Bucchia, příbuzný rodiny, ve které Hosanna sloužila. Pod jeho vlivem v ní stále více rostla touha věnovat se kontemplativnímu způsobu života. S dovolením kotorského biskupa se na Velký pátek roku 1514 uzavřela jako reklusa v malé místnosti při kostele sv. Bartoloměje v Kotoru. Po sedmi letech přešla do podobné místnosti a uzavřela se při klášterním kostele sv. Pavla. V tomto klášteře žilo společenství žen, které se řídilo Řeholí Třetího řádu sv. Dominika. Magister řádu František Romeo na žádost těchto sester přijal klášter sv. Pavla v roce 1547 do společenství klášterů dominikánských mnišek. Hosanna se věnovala modlitbám, postům, mnoho lidí, jak katolíků, tak i pravoslavných, k ní přicházelo s prosbou o radu. Zorganizovala ochotné ženy a dívky do společenství, které pak duchovně vedla. Byla omilostněná různými viděními a proroctvími. Její modlitbě je připisovaná záchrana Kotoru před invazí Turků. Zemřela po dvouměsíční nemoci 28. dubna 1565. Její tělo bylo nejdříve uloženo v klášterním kostele sv. Pavla. Po zničení kostela v 19. století je hrob bl. Hosanny v kolegiátním kostele Panny Marie v Kotoru. Beatifikoval ji 21. prosince 1927 Pius XI. a svěřil její ochraně záležitosti sjednocení církve. Liturgická oslava se koná 27. dubna.

(Lit.: Habáň Metoděj: Nová světice dominikánského řádu. Růže dominikánská 42, 1928, 10-12)




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.