AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


KILWARDBY, (Kilvarbius, Hilvardey) Robert, teolog, biskup, kardinál.



Studoval kolem roku 1231 na univerzitě v Paříži, kde získal magisteriát teologie a pak pravděpodobně i v Oxfordu. V roce 1245 vstoupil v Oxfordu do řádu a vyučoval zde teologii. V letech 1261-1272 byl anglickým provinciálem. 5. října 1272 jmenován canterburským arcibiskupem. Biskupské svěcení přijal v Canterbury 26. února 1273. Po smrti Jindřicha III., v době nepřítomnosti následníka trůnu, který byl na křížové výpravě v Palestině, spravoval anglické království jako regent. 1274 korunoval ve Westminsteru Eduarda I. na krále. 1274 se účastnil Lyonského koncilu, kde plně podpořil autoritu papeže. Byl horlivým a energickým pastýřem, příznivcem a podporovatelem oxfordské univerzity. Svolal dvě provinční synody. Ve svém životě usiloval o osobní svatost, kde mohl, prokazoval lásku, nemálo přispěl k šíření pokoje mezi lidmi. Podporoval řád sv. Dominika, jehož byl členem, koupil bratřím dům v Londýně. 12. března 1278 jej jmenoval papež Mikuláš III. kardinálem a musel odejít do Viterba, kde tehdy papež sídlil. Zemřel ve Viterbu 10. září 1279. Napsal více než 20 knih. Jako teolog zásadně odmítal aristotelismus a odsoudil některé názory sv. Tomáše Akvinského. Byl zastáncem augustinské školy. Z jeho spisů nutno jmenovat: De ortu et divisione philosophiae scientiarum; Tractatus de tempore; Tractatus de conscientia et de synderesi; Tractatus de confessione; De imagine et vestigio Trinitatis; De passione Christi; De Sacramento altaris. Napsal rovněž komentář k Sentencím Petra Lombardského.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.