AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


KATEŘINA, Sienská sv., mystička, reformátorka náboženského života církve, učitelka církve.



Je opravdu vyjímečnou postavou v dějinách církve. Narodila se v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Jako dívka vstoupila do roku 1367 společenství řeholních terciářek, tzv. mantellat. Vedla život umrtvování a modlitby. Kolem roku 1370 shromáždila skupinku lidí, kteří se věnovali intenzivnímu duchovnímu životu. Jejím zpovědníkem byl bl. Rajmund z Kapuy. Jako pravá dcera sv. Dominika těžce prožívala situaci církve ve své době. Papež v té době žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále. Tento vliv se projevoval nejen v oblasti politické, ale rovněž v rozmařilém a nákladném způsobu života. Vedlo to k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k reformě církve je vymanit papeže z područí francouzského dvora, tedy přimět jej k návratu do Říma. To se podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce na to nastal západní rozkol, schisma. Kateřina zůstala věrná římskému papeži Urbanu VI. Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Abychom pochopili Kateřininu vyjímečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století si nemohla dovolit účastnit se veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politikové, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si mohly v té době dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů. Italská města si ji volila za prostřednici v různých politických rozepřích. Jí však šlo nejvíce o zájmy církve. Prostá terciářka, známá svými mystickými prožitky, obdařená stigmaty. Planula láskou k Bohu a lidem. Upevňovala mír a svornost mezi italskými městy, horlivě hájila práva církve a římského papeže, podporovala obnovu náboženského života. Řadí se mezi velké reformátory církve. Nadiktovala několik spisů a řadu dopisů. Zemřela v Římě 29. dubna 1380. Kanonizoval ji 29. června 1461 její krajan papež Pius II. Její tělo bylo několikrát slavnostně přeneseno, naposledy 5. srpna 1855, kdy ji Pius IX. na žádost římského senátu prohlásil za patronku města Říma. Její ostatky jsou uloženy v basilice Santa Maria sopra Minerva. Nejspolehlivějším pramenem životopisných údajů je životopis, sepsaný jejím zpovědníkem bl. Rajmundem z Kapuy. Liturgická oslava se koná 29. dubna.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.