AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


JORDÁN, Saský bl., magister řádu.



Do řádu vstoupil v Paříži v roce 1220 jako student teologie, přijal jej bl. Reginald, a již v roce 1221 byl jmenován prvním lombardským provinciálem. Po smrti sv. Dominika jej 22. května 1222 zvolila generální kapitula v Paříži za magistra řádu. Jako bezprostřední nástupce sv. Dominika stál před náročným úkolem dotvořit Dominikovo dílo, dát řádu pevnější organizační strukturu. V době jeho úřadu byly přeneseny ostatky sv. Dominika v Boloni a v roce 1234 byl Dominik kanonizován. Jordán horlivě vizitoval jednotlivé provincie, za něho se konalo čtrnáct generálních kapitul. Během jeho patnáctiletého úřadu stoupl počet konventů ze třiceti na tři sta. Dominikáni získali na pařížské univerzitě dvě katedry, pracovali jako misionáři mezi Saracény, působili ve službách papežské kurie. Jordán napsal četné pastýřské listy a dopisy. Řádové anály o něm mluví jako apoštolu, vychovateli, dochovním vůdci, ale především jako o kazateli. Byl skvělým akademickým kazatelem, který dokázal přitáhnout do řádu mnoho profesorů i studentů. Řádová tradice navíc vykresluje Jordána jako člověka plného dobroty, který se uměl obdivuhodně snížit k problémům jednotlivých bratří. Zemřel na zpáteční cestě z vizitační cesty po Svaté zemi. Loď, kterou cestoval, ztroskotala a Jordán se svým sociem utonul 13. února 1237. Byl pohřben v klášterním kostele v Akkonu, který byl později zničen Turky. Kult bl. Jordána byl potvrzen Lvem XII. 10. května 1826. Je autorem knihy o počátcích řádu, která byla později nazvána De initiis ordinis seu Vita B. Dominici. Liturgická památka bl. Jordána se koná 13. února.

(Lit.: Gieraths Gundolf: Jordan von Sachsen. Die Heiligen in ihrer Zeit. Mainz, Matthias-Grünewald-Verlag 1967)




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.