AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


JINDROVÁ, Rajmunda, zakladatelka české kongregace sester dominikánek sv. Zdislavy.



Narodila se v Praze 2. března 1858 a při křtu dostala jméno Františka. Její otec byl důstojník rakouské armády a tak se musela rodina spolu s ním často stěhovat. Během jejího dětství byl otec přeložen do Maďarska. Zde chodila Františka do školy a v roce 1873 začala studovat na učitelském ústavu sester dominikánek v Köszegu, kde se zblízka seznámila se sestrami z kongregace bl. Markéty Uherské. I přes odpor své rodiny vstoupila v roce 1877 do kláštera dominikánek v Köszegu. Obláčku měla 5. června 1877 a první sliby složila 21. listopadu 1879. Tři roky zde učila na klášterní obecné škole. Odsud pak byla poslána do nové filiálky v Gleisdorfu v Rakousku jako ekonomka kláštera. Musela si vykonat státní zkoušky z němčiny a pak i zde vyučovala na obecné škole. Když olomoucký převor P. Angelus Lubojacký žádal v Gleisdorfu o sestry pro nově zakládaný klášter v Olomouci Řepčíně, padla volba na S. Rajmundu.

V Řepčíně nabídly tři terciářky Cecilie Zemanová, Filomena Koutná a Františka Kameníčková celý svůj majetek k založení kláštera sester. Spolu s dalšími čtyřmi terciářkami zakoupily domek, kde žily společným životem. Toužily však po opravdovém řeholním životě. Na radu tehdejšího olomouckého převora P. Česlava Navrkala poslaly několik mladých terciářek do noviciátu v Gleisdorfu. Mezitím připravovaly skromné začátky nového kláštera. 12. září 1889 přicestovala do Olomouce skupinka sester pod vedením provinciála P. Tomáše Anselmiho a vídeňského převora P. Ondřeje Frühwirtha. Převorka gleisdorfského kláštera M. Henrietta von Zündten uváděla do Řepčína první čtyři sestry. Byly to sestry Dominika Sekaninová, Česlava Zelinková, Guldisalva Smola a první převorka Rajmunda Jindrová. Klášter v Řepčíně začínal svou existenci za nesmírně těžkých problémů. Byl zadlužen a neměl žádný základní majetek, bylo v něm málo místa, byl stálý nedostatek i těch nejzákladnějších potřeb. Ne vždycky se sestry setkávaly s porozuměním mezi obyvateli. S obrovským nasazením všech sester postupně při klášteře vznikla mateřská škola, trojtřídní obecná škola (od roku 1895 s právem veřejnosti), mešťanská škola a nakonec učitelský ústav. Přibývalo sester i studentek, muselo se stavět, rozšiřovat budovy, poprve v roce 1890 a pak v roce 1893.Z nepatrného klášteříku se stal velký klášter. Matce Rajmundě se podařilo vytvořit především jedno úžasné dílo – dokázala vytvořit ze sester jednu rodinu a její duší byla ona sama. Předcházela svým příkladem, uměla nadchnout i poradit. Tím prvním, s čím se sestry v řepčínském klášteře setkávaly, byla velká chudoba. I v tom šla Matka Rajmunda příkladem. V dějinách kongregace je zaznamenáno: „Milovala věci jednoduché na sobě i kolem sebe. Rozdala sestrám ze zásob, co bylo možné rozdat.“ Od ní se sestry učily důvěrné modlitbě i duchu kajícnosti. Matka Rajmunda hodně od sester vyžadovala, stejně jako hodně vyžadovala od sebe.

Do řepčínského kláštera přicházely stále nové žádosti, aby sestry převzaly činnost v dalších a dalších místech. S tím bylo spojeno nemálo starostí. V této době se začaly projevovat příznaky pozdější bolestné nemoci. Při tom všem byla M. Rajmunda vždycky pohotová posloužit, pohotová k jakékoliv oběti. Každou příležitost k sebezáporu brala jako nejprostší a samozřejmou věc. Představenou v Řepčíně byla 35 let, stále znovu volená a potvrzovaná arcibiskupským ordinariátem, pokud to církevní předpisy dovolovaly. V roce 1924 byla sestrami opět zvolená, nebyla však potvrzena arcibiskupským ordinariátem. O dva měsíce později byl zakládán klášter ve Viceměřicích a Matka Rajmunda sem byla poslána jako první představená. Znovu prožívala zakládání a všechny obtíže s tím spojené. Když se chod nového domu dostatečně zaběhl, byla 25. března 1930 jmenována za převorku v Kokorách u Přerova. Klášter tehdy, v době hospodářské krize, bojoval o své přežití. 25. srpna 1936 byla znovu jmenovaná za převorku kláštera ve Viceměřicích. Poslední roky se její nemoc zhoršovala a bolesti se stupňovaly. Všechna svá utrpení obětovala Pánu Bohu za kongregaci sester. Zemřela ve Viceměřicích 30. srpna 1939. Pohřbena byla v řádové hrobce na ústředním hřbitově v Olomouci.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.