AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


JENTKIEVIČOVÁ, Růžena od Srdce Panny Marie Halina, řeholnice.



Narodila se v roce 1896 ve Vitebské oblasti v Bělorusku. V roce 1901 se její rodina odstěhovala do Moskvy, zde pak studovala Halina na francouzském gymnasiu při farnosti sv. Petra a Pavla. V letech 1915-1917 studovala na chemické fakultě moskevské univerzity. Začátek revoluce znamenal uzavření univerzity. Halina pak pracovala jako učitelka cizích jazyků a pak v mateřské školce. Její otec a bratr byli hned po revoluci zatčeni a odvezeni na Sibiř. Když se na podzim roku 1920 vrátili, přestoupila Halina k východnímu obřadu a vstoupila do komunity moskevských dominikánek s úmyslem obětovat se za obrácení Ruska. Při vstupu přijala za svou patronku sv. Růženu z Limy. V zimě 1920 zemřel Halinin otec a byl pohřben na moskevském katolickém hřbitově a následujícího roku se její rodina rozhodla odstěhovat se do Polska. I když naléhali na Halinu, aby se s nimi vrátila, zůstala věrná svému povolání a byla věrná až do smrti. 26. listopadu 1923 byla spolu s ostatními sestrami zatčená a uvězněná ve vězení v Lubjance. V květnu 1924 pak byla odsouzena k pěti letům vězení přísného režimu. Tento trest si odpykala ve vězení nedaleko Irkutsku u jezera Bajkal. Po propuštění z vězení byla poslána na tři roky do vyhnanství ve vesnici Kolpaševo na Sibiři, kde pracovala jako písařka na stroji. 30. dubna 1932 její vyhnanství skončilo a bylo jí určeno šest míst, kam se směla nastěhovat. Od srpna 1932 žila v Rybinsku a 1934 se přestěhovala do Tambova, kde byl v té době fungující katolický kostel s knězem. Krátce na to přišly do Tambova i další dvě sestry Stefanie a Antonína. 1. února 1935 byla sestra Růžena znovu zatčena a uvězněna v Tambově. 16. – 19. listopadu se konal ve Voroněži soud s vyloučením veřejnosti a sestra Růžena byla osvobozena. Mezitím se sestry přestěhovaly z Tambova do Malojaroslavce. Tam za nimi přišla v říjnu 1936 i S. Růžena. V roce 1937 k nim přišla a byla přijata do řádu Kateřina Nora Rubašova. Ke konci 2. světové války, když se podařilo vyhnat německá vojska z Ruska, nastalo nové zatýkání. Byla zatčena i S. Stefanie a byla odsouzena k pěti letům vyhnanství v Kazachstánu. Protože S. Stefanie měla slabé zdraví, rozhodla se S. Růžena odejít za ní do Kazachstánu, aby jí tam v těžkých podmínkách vyhnanství usnadnila život. V Kazachstánu byl velký nedostatek potravin, sestry nemohly najít žádné zaměstnání a tím ani prostředky k živobytí. Trpěly hladem a velmi zeslábly. S. Růžena, která byla mladší a silnější, se snažila brát všechny starosti a těžkosti na sebe. Nakonec obě sestry onemocněly zápalem plic. I při své nemoci se snažila S. Růžena posloužit své starší spolusestře. Její srdce však takový nápor nevydrželo a S. Růžena Halina Jetkiewiczová zemřela 11. ledna 1944 ve vesnici Nova Shulba v Kazachstánu.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.