AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


JANA, Portugalská bl., narodila se 16.



února 1452 v Lisabonu, jejím otcem byl portugalský král Alfonz V. a matkou Alžběta di Coimbra. Byla nejstarším dítětem v královské rodině a od dětství se kalkulovalo o možném sňatku s některým evropským panovníkem. Při narození jejího mladšího bratra zemřela královna Alžběta. Janu vychovávala dvorní dáma Beatrix de Meneses, která ji vedla k upřimné zbožnosti a lásce k Bohu. Jana tak od mládí usilovala žít své křestní zasvěcení, zvláště intenzivně prožívala utrpení Kristovo. Tehdy se v ní probudilo řeholní povolání. V šestnácti letech požádala krále o dovolení vstoupit do kláštera, ale její prosba byla zamítnuta. Krátce na to podnikl král válečnou výpravu do Afriky proti Maurům. Po dobu jeho nepřítomnosti byla Jana regentkou království. Když se král vrátil z úspěšné výpravy, využila Jana situace a znovu jej požádala o dovolení vstoupit do kláštera a dovolení tentokrát dostala. Tehdy jí bylo dvacet let. Jana vstoupila nejprve v roce 1471 do kláštera Odivelas u Lisabonu. Byl to bohatý klášter a život v něm neodpovídal Janiným představám. Na královo přání však nesměla přijmout řeholní roucho, dokud k tomu nedají všechny stavy království svůj souhlas. Trvalo to tři roky. Když souhlas stavů byl dán, přijala na den Obrácení sv. Pavla, 25. ledna 1475, řeholní roucho v klášteře dominikánských mnišek v Aveiro. Klášter však patřil mezi nejchudší kláštery. Byl založen krátce před tím a patřil mezi nejpřísnější a nejhorlivější kláštery v Portugalsku. I toto bylo důvodem, že její otec i bratr dělali překážky jejímu vstupu. Nutili ji, aby svlékla habit, vyhrožovali převorce i ostatním sestrám různými postihy, ale Jana vytrvala. Nakonec musela vystoupit z noviciátu a směla zůstat v klášteře jen bydlet. Složila pouze soukromé sliby. Vstup do kláštera chápala jako poděkování za vítězství jejího otce nad maury. Veřejné řeholní sliby však složit nesměla. Král doufal, že se mu podaří přesvědčit ji k nějakému výhodnému politickému sňatku. Ucházel se o ni anglický král Richard III. i francouzský král Ludvík XI. Když však oba nápadníci zemřeli, cítila se zproštěna všech překážek. Pro zachování dobrých vztahů s královským dvorem však nesložila slavné sliby, mohla je s dovolení krále složit až v roce 1485. Vynikala přísným životem. Před smrtí onemocněla dlouhou a bolestivou nemocí. Všechno obětovala za obrácení hříšníků a za záchranu křesťanských otroků v severní Africe. Zemřela v Aveiro 12. května 1490 v osmatřiceti letech. Její ostatky jsou uloženy v klášterním kostele. Beatifikoval ji 31. prosince 1692 Inocenc XII. Její památka se slaví v den jejího úmrtí 12. května.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.