AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


IRIARTE, de, Terezita od Dítěte Ježíše Pérez, mniška.



Narodila se v Eslava v Navarra 2. května 1904 jako nejmladší z pěti dětí. Jmenovala se křestním jménem Felisa. Byla ze skromné dělnické rodiny s křesťanským smýšlením. Od mládí musela pilně pracovat. 4. ledna 1925 vstoupila do kláštera dominikánských mnišek Naší Paní Růžencové v Daroca. a 2. června 1929 složila slavné sliby. I v klášteře byla velmi pracovitá a ke všemu ochotná. Všechno dělala co nejdokonaleji. Byla 18 let vrátnou, 20 let sekretářkou převorky, 20 let byla klášterní prokurátorkou. Jako kantorka dodávala liturgii slavnostnosti. Svým mimořádným hlasem vzdávala slávu Bohu. Skládala básně. Chtěla být obětí lásky. Obětovala se za kněze. Dramatické chvíle v občanské válce v roce 1936 a v době po ní byly velmi nesnadné. Klášter v Daroca byl obléhán komunistickými hordami. Ochránili ho obyvatelé města, hrdí na své křesťanství. 26. ledna 1953 přešla do kláštera Matky Boží v Olmedo u Valladolidu. Čekalo ji zde zvláštní poslání. Měla tento klášter reformovat. Šlo o úkol choulostivý, ale sestra Terezita ho přijala z poslušnosti a jako oběť. Došlo k různým nedorozuměním. Ona o nich mlčela a chtěla si odnést své tajemství do hrobu. V Olmedo sloužila s jemností, jakou má matka k dětem. Zvláště pečovala o mladé, o nemocné a o staré. Byla přesvědčená, že jako převorka musí být první v práci, zvláště když šlo o práci pokornou a těžkou. Dbala o to, aby respektovala osobní odpovědnost každé jednotlivé sestry. Velmi jí záleželo na dobré výchově novicek. Dávala jim nejen rady, ale hlavně příklad. Chtěla, aby postulantky věděly, že řeholní život není možný bez obětí. Nebyla v Olmedo ani dva roky, avšak tyto dva roky byly velmi plodné. Šlo o komunitu, která měla za sebou léta vlažnosti. Konala tvrdé a časté kající skutky, málo spala, a také málo jedla. Pracovala co nejvíce. Při tom zakrývala bolesti, které stále častěji ohlašovaly nemoc. Byla u ní zjištěna rakovina, která vyžadovala okamžitou operaci. Při ní se zjistilo, že tu po lidsku už není lék. A při tom dílo v Olmedo teprve začínalo. Zemřela v pověsti svatosti 14. října 1954. Kanonizační proces byl zahájen 18.dubna 1989.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.