AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


INOCENC V., bl., (Petr z Tarantasie), teolog, papež.



Narodil se kolem roku 1224 v Tarentaise-en-Forez v jihovýchodní Francii. Do řádu jej přijal bl. Jordán Saský kolem roku 1240. Studoval pak v Paříži pod vedením Tomáše Akvinského a Hugona z Metz. V roce 1259 dosáhl magisteriátu teologie a do roku 1264 vedl katedru teologie na pařížské univerzitě. Řadí se mezi nejlepší teology řádu 13. století. V dějinách scholastické teologie je nazýván „doctor famosissimus“. Spolu s Albertem Velikým, Tomášem Akvinským, Florentiem a Bonhommem Brito je autorem prvního řádového Ratio studiorum. V roce 1264 se musel na základě pomluv vzdát profesorské katedry, ale bratři jej demonstrativně zvolili za francouzského provinciála. Založil tři nové konventy. 1267 jej generální kapitula v Boloni rehabilitovala a vyslala opět vyučovat na pařížskou univerzitu. Bratři jej však znovu v roce 1269 zvolili za provinciála. 6. června 1272 jej papež Řehoř X. jmenoval lyonským arcibiskupem a pověřil jej přípravou Lyonského koncilu. Biskupské svěcení přijal v roce 1273 v Římě a současně byl jmenován kardinálem. Koncil byl zahájen 7. května 1274. Petr z Tarantasie na něm hrál poměrně důležitou roli. Po smrti Řehoře X. byl Petr z Tarantasie 21. ledna 1276 v Arezzo zvolen za papeže a přijal jméno Inocenc V. Pokračoval v jednání s Řeky o unii, které bylo zahájeno na koncilu, jeho úsilí však překážel Karel z Anjou, který několikrát napadl území byzantské říše. Inocenc usiloval o mír v severní Itálii mezi přívrženci papežské a císařské strany, rovněž o smír mezi Karlem z Anjou a Rudolfem Habsburským. Přiměl proto Rudolfa, aby odložil korunovaci na římského krále. Vyzýval ke křížové výpravě do Svaté země. Inocenc V. však zemřel už pět měsíců po svém zvolení 22. června 1276. Byl pohřben v Lateránské basilice. Z jeho četných spisů, z nichž většina nebyla vydána tiskem, je nejznámější komentář ke knize Sentencí In IV libros sententiarum commentaria a 50 morálních kvestií s názvem De lege et praeceptis. Inocenc V. byl beatifikován 14. března 1898 papežem Lvem XIII. Liturgická oslava se koná 23. června.

Lit.: Wilhelm Gessel: Innozenz V. Die Heiligen in ihrer Zeit. Mainz, Matthias-Grünewald-Verlag 1967.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.