AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


CHRYSOBERGES, Ondřej, biskup.



Pocházel z řecké pravoslavné rodiny, se svými bratřími Maximem a Teodorem konvertovali ke katolické církvi a v Pera vstoupili do řádu. Byli členy Společnosti bratří putujících pro Krista, která se věnovala misijní činnosti na východě. Studoval v Padově. Zúčastnil se koncilu v Kostnici jako kazatel a tlumočník. 12. února 1418 jej papež Martin V. jmenoval magistrem teologie. Krátce se věnoval kazatelské činnosti v Řecku, od roku 1425 pracoval při papežské kurii a věnoval se výhradně práci na prosazení unie s východní církví. V roce 1426 jej Martin V. jmenoval Mistrem apoštolského Paláce, současně plnil funkci generálního vikáře Společnosti putujících bratří a byl vikářem arménské řeholní společnosti Unitářů sv. Řehoře Osvětitele. V roce 1426 cestoval jako apoštolský legát do Řecka a v letech 1428-1429 do Polska a na Litvu, kde měl přesvědčit tamější vladaře o potřebě křížové výpravy proti husitům. Krakovská univerzita jej tehdy jmenovala svým doktorem. Evžen IV. jej vyslal jako jednoho ze svých 4 vyslanců na Basilejský koncil, kde byl Ondřej velmi činný. Na koncilu ve Ferraře byl hlavním mluvčím proti Marku Eugenikovi. 1429 odmítl jmenování na biskupa v Sutri, avšak 1432 musel přijmout jmenování za arcibiskupa na Rhodos, 1447 pak byl jmenován arcibiskupem v Nikosii na Kypru. Jako papežský legát na východě dosáhl toho, že chaldejský metropolita Timotej a maronitský biskup Eliáš se vrátili k církevní jednotě. Zemřel v Nicosii v únoru roku 1452. Přeložil do řečtiny Dialog s Boží Prozřetelností sv. Kateřiny Sienské a traktát sv. Tomáše.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.