AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


HUGO, a Santa Caro (ze Saint-Cher), teolog, biblista, kardinál.



Do řádu vstoupil v roce 1225 jako magister svobodných umění a bakalář teologie. Od roku 1230 vyučoval na pařížské univerzitě teologii. Na přelomu let 1230-1231 byl promován na magistra teologie. Byl převorem u sv. Jakuba v Paříži a v letech 1227-1230 a 1236-1244 francouzským provinciálem. Jako takový se podílel na zakládání mnoha francouzských klášterů. Když se Rajmund z Peňafortu vzdal úřadu magistra, spravoval do volební kapituly řád jako generální vikář (1240-1241). 1244 jej papež Inocenc IV. jmenoval kardinálem. Byl rádcem papežů Alexandra IV. a Urbana IV. a od roku 1256 velkým penitenciářem. Podílel se na organizování Lyonského koncilu i na reformě kléru a klášterů ve Francii. V roce 1251 jej papež jmenoval svým legátem v Německu. Jeho hlavním úkolem bylo dosáhnout uznání Viléma Holandského za německého císaře, když byl Friedrich II. koncilem sesazen. Pro země své legace zavedl Hugo svátek Božího Těla. Byl pověřen revizí karmelitánské Řehole. Zemřel v Orvieto 19. března 1264, jeho ostatky byly později převezeny do klášterního kostela v Lyonu. Hugo z pověření generální kapituly v roce 1236 revidoval text Vulgaty, zpracoval první biblickou konkordanci a napsal rozsáhlý výklad ke všem biblickým knihám. Kromě toho napsal Commentarium in Quattuor Libros Sententiarum Petri Lombardi; Quaestiones variae; Quaestio de beneficiis ecclesiasticis; Postilla super "Historia scholastica"; Tractatus super Missam; Tractatus de confessione; kázání a listy.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.