AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


GARRIGOU-LAGRANGE, Reginald, filosof, teolog.



Narodil se v Auch ve Francii 21. února 1877. Jako student medicíny vstoupil v roce 1897 do řádu, 1902 přijal kněžské svěcení, studoval filosofii a teologii ve Flavigny-sur-Ozerain a na Sorboně v Paříži, kde byl Bergsonovým žákem. Od roku 1905 přednášel dějiny filosofie v Le Saulchoir a od roku 1909 metafyziku a apologetiku na Angeliku v Římě, kde byl zakladatelem a vedoucím sekce asketiky a mystiky. Z této sekce se vytvořil v roce 1955 Institut otázek vnitřního života. Byl konsultantem Kongregace posv. Oficia a Kongregace pro řeholníky. Vynikl jako duchovní vůdce intelektuálů, seskupujících se kolem manželů Maritainových. Svými spisy Le sens commun; La philosophie de l´etre et les formules dogmatiques (Paříž 1909) a Dieu, son existence te sa natur (Paříž 1914) se zařadil mezi neotomisty, kteří se pokoušeli z iniciativy Lva XIII. znovu interpretovat tomismus, konkrétně metafyziku a teorii poznání. Jeho příručka Theologia fundamentalis secundum Sancti Thomae doctrinam. Pars apologetica. De revelatione per ecclesiam catholicam proposita (2 díly, Paříž 1918) sloužila jako základ k přednáškám z fundamentální teologie na mnoha katolických univerzitách a seminářích. Ve svých spisech a přednáškách se věnoval obraně nadpřirozeného charakteru křesťanství a božské autority církve proti názorům racionalistů, naturalistů, evolucionistů, panteistů a agnostiků. Základním spisem z této řady je La providence et la confiance en Dieu. Fidélité et abandon (Paříž 1932). Garrigou-Lagrange patřil mezi iniciátory obnovy duchovní teologie v duchu ustanovení 1. Vatikánského koncilu. Na základě spisů sv. Jana od Kříže a sv. Tomáše Akvinského vypracoval koncepci rozvoje vnitřního života do tzv. tří cest duchovního života. O tom píše v knihách Perfection chrétienne et contemplation selon saint Thomas d´Aquin et saint Jean de la Croix (2 díly, Paříž 1923), Les trois conversions et les trois voies (Juvisy 1933), Les trois ages de la vie intérieure (Paříž 1938), De sanctificatione sacerdotum (Turin 1948), De unione sacerdotis cum Christo sacerdote et victima (Turin 1928). Ke konci svého života polemizoval Garrigou-Lagrange se stoupenci tzv. nové teologie. Zemřel v Římě na Monte Mario 15. února 1964.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.