AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ALVAREZ, z Kordoby bl., význačný španělský kazatel, nazývaný apoštolem Andalusie.



Narodil se pravděpodobně v Zamorra ve Španělsku asi v polovině 14. století, přesné datum jeho narození není známo. Někteří životopisci tvrdí, že se narodil v Lisabonu v urozené portugalské rodině. Prvním přesným údajem je rok 1368, kdy vstoupil do řádu v klášteře sv. Pavla v Kordobě. Vystudoval v Salamance a získal titul Magistra posv. Teologie.Vyučoval pak nějakou dobu Písmu sv. Rozhodl se však věnovat především kazatelské službě. Působil na mnoha místech, především v Andalusii a Kastilském království Po několikaleté kazatelské činnosti odešel s dovolením představených do Itálie a odsud odcestoval do Palestiny, kde navštívil místa, posvěcená Kristovým působením i jeho utrpením. Tato pouť dala jeho duchovnímu zaměření specifický rys – stal se horlivým ctitelem a šiřitelem úcty k trpícímu Kristu. Po návratu do vlasti jej čekaly náročné úkoly na kastilském královském dvoře. Král Jindřich II. byl nucen svolat sněm do Toleda, protože Mauři začali opět napadat pohraniční pevnosti království. Na sněmu však král náhle zemřel. Jeho syn však byl ještě nezletilý a království měla spravovat jako regentka královna Kateřina. O Kastilské království se začal zajímat aragonský král Ferdinand. Část kastilské šlechty dokonce už vyjednávala s Aragonci a začalo se schylovat k občanské válce. V této situaci se obrátila královna Kateřina na Alvareze s prosbou o radu. Alvarez se ujal královny a svým zásahem překazil plány nevěrných šlechticů. Stal se vychovatelem následníka trůnu Juana II. a zpovědníkem jeho matky královny Kateřiny. Jeho přítomnost na královském dvoře měla příznivý vliv na mravní život dvořanů, na které působil především svědectvím vlastního života. Působení na královském dvoře bylo otevřenou cestou k církevní kariéře. Alvarezovi však bylo jasné, že toto není jeho posláním a dal přednost jiným ideálům. Čas od času odcházel od královského dvora a věnoval se opět putujícímu kázání. Při jedné cestě objevil v horské samotě milostný obraz Panny Marie. Na jeho prosbu zde vystavěla královna klášter. Kromě toho s několika bratřími vybudoval nedaleko Kordoby klášter Scala coeli - Schody do nebe s přísnou observancí. Sem mohl odcházet od královského dvora do samoty. Zde poprve zavedl modlitbu křížové cesty, kterou později s oblibou přijímaly i další kláštery a řády. První křížová cesta měla pouze osm zastavení, které se v první části shodovaly s tajemstvími bolestného růžence. Usiloval uvést řádovou observanci ve Španělských dominikánských klášterech.

V té době vrcholilo papežské schisma. Kardinálové se sešli na koncilu v Pise, sesadili tam římského i avignonského papeže a zvolili papeže nového. Protože ani římský ani avignonský papež nebyli ochotni za těchto podmínek odstoupit, schisma se ještě prohloubilo. Alvarez, jako Španěl, stál na straně avignonského papeže Benedikta XIII. Benediktova touha po moci však do jisté míry Alvarezovi otevřela oči. Dospěl k názoru, že Benedikt nemůže být právoplatným papežem a přiklonil se k papeži římskému. Nový klášter Scala coeli, který založil, byl klášterem, jehož členové se hlásili k římskému papeži, žili v přísné řeholní chudobě a observancích a svými modlitbami a apoštolskou prací měli usilovat o znovunastolení jednoty církve. Alvarez sám byl vzorem chudoby, observance a modlitby. Když byl svolán koncil do Kostnice, přiměl Alvarez královnu, aby do Kostnice také poslala své vyslance. Po obnovení jednoty církve dosáhl toho, že Kastilské království uznalo právoplatnost nového papeže Martina V. a vypovědělo poslušnost Benediktu XIII. Alvarez zemřel 19. února 1420, tři roky po obnovení církevní jednoty, pro kterou v Kastilii tolik vykonal. Byl pohřben v kryptě klášterního kostela Scala coeli, odkud bylo jeho tělo přeneseno do jedné z kostelních kaplí. Beatifikoval jej 22. září 1741 Benedikt XIV. Liturgická oslava bl. Alvareze se koná 19. února.


LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.