AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


FALKENBERG, Jan, teolog, inkvizitor.



Narodil se v Pomořansku kolem roku 1365, studoval v Praze a 1381 promoval na bakaláře svobodných umění, 1382 licenciáta, 1384 působil na právnické fakultě v Praze, 1385-1386 na univerzitě ve Vídni. V roce 1386 vstoupil v Německu do řádu. Přednášel pak v Krakově (1398-1400), v Kolíně (1400-1404) a 1404-1408 byl regentem řádového studia v Krakově. Zde se však dostal do sporu s Matoušem z Krakova, protože kritizoval papežskou kurii. Falkenberg proto musel odejít z Krakova. 1408 měl v Praze disputaci na téma De renunciatione papae, při které se jednoznačně stavěl na stranu konciliaristů. 1411 byl jmenován inkvizitorem v Sasku a Duryňsku. 1414 se stal převorem ve Wartburku. Byl přinucen opustit provincii a odešel do Toruně. Falkenberg byl nepřítelem Poláků, kteří bojovali s řádem Německých rytířů. Německé rytíře vybízel k boji proti Polákům. Proti Polákům napsal spisek Satira contra haereses et cetera nefanda Polonorum et eorum regis Jagyel. Útoky proti Polákům byly tak ostré, že knihu odmítl publikovat i velmistr Německých rytířů a Falkenberga vypověděl z Pruska. Odešel do Paříže, kde získal doktorát teologie. Proti Gersonovi, d`Aillymu a pařížským doktorům napsal Tres tractati dati iudicialiter in concilio Constanciensi, kde upíral biskupům právo odsuzovat jednotlivé nauky jako heretické s odůvodněním, že to přísluší jen papeži nebo celé církvi. Poláci na koncilu žádali papeže, aby Falkenberka odsoudil. Kostnický koncil vybral z Falkenberkových spisů 11 bludných vět a přikázal Falkenberga uvěznit. Generální řádová kapitula v roce 1417 ve Štrasburku odsoudila Falkenberka k doživotnímu žaláři. Papež jej však vzal s sebou do Říma a tam jej držel v mírné vazbě. Když Falkenberg odvolal bludy, dosáhl odpuštění krále Vladislava Jagellonského a svobodu. Vrátil se do Toruně, dostal se však opět do konfliktu s Německými rytíři a znovu byl vypovězen z jejich teritoria. Napsal spis proti nim, ve kterém je obviňuje s podporování hereze, a spis předložil Basilejskému koncilu (1431). Po návratu z Basileje žil v klášteře ve Wroclavi. Zemřel pravděpodobně v Legnici v roce 1435. Byl polemikem velkého formátu. Napsal: De squaloribus Romanae curiae; De renuntiatione papae; Determinationes; Satyra contra hereses et cetera nefanda Polonorum; Liber de doctrina potestatis papae et imperatoris; Sermones.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.