AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ECKEHART, Jan z Hochheimu, zakladatel německé mystiky.



Narodil se kolem roku 1260 v Hochheimu u Gothy. 1277 vstoupil v Erfurtu do řádu, studoval na pařížské univerzitě a od 1280 v Kolíně. 1293 vykládal v Paříži komentáře k Sentencím Petra Lombardského. Po návratu byl 1298 převorem kláštera v Erfurtu a vikářem Německé provincie. 1302 promoval v Paříži na magistra teologie. V letech 1304-1311 byl prvním provinciálem nově vzniklé Saské provincie. 1307 jej generální kapitula ve Štrasburku jmenovala vikářem a vizitátorem České provincie s úkolem zavést reformu v českých klášteřích. 1311 na doporučení generální kapituly vyučoval v Paříži, 1314 ve Štrasburku, později vyučoval v Kolíně. Byl duchovním vůdcem mnoha dominikánek, cisterciaček, bekyní a beghardů jak ve Štrasburku, zak v Kolíně. Zemřel kolem roku 1328 v Avignonu. Eckehart mistrně ovládal němčinu, pokoušel se v němčině vyjádřit mystickou terminologii, byl skvělý kazatel, většina jeho kázání byla vroucími a hlubokými mysticko-teosofickými katechezemi. Jak tvrdí Denifle, nebyl Eckehart jako filosof příliš originální, jeho názory vycházely většinou z nauky sv. Alberta a sv. Tomáše. Jako mystik se řadí mezi největší německé mystiky. Od něho čerpali Tauler i Jindřich Suso. Ve svém mystickém učení se bral směrem viktorinů a při tom čerpal z Pseudoareopagity a Eriugeny. Navázal na Dionýzovu transcendentální mohutnost poznávací a na ní postavil svou teorii o „božské jiskřičce v duši“, kterou bytnost a život duše přechází v bytnost a život Boží. Člověk vchází v jednotu s Bohem zbožštěním, Bůh se rodí v člověku. Eckehart s oblibou mluvil o božské bytnosti, o jejím vztahu k lidské duši, o návratu všech věcí k Bohu, a při tom zabíhal do panteismu. Učil, že Bůh je bytost ze všech nejjednodušší, a proto u Boha nelze mluvit o vlastnostech. Bůh v sobě obsahuje všechny bytosti, všechno je Bůh, bytosti samy o sobě nejsou nic. Boží dobrota nutně vyžadovala stvoření světa, proto i stvoření je věčné. Kolínský arcibiskup Jindřich z Virneburgu zavedl v roce 1326 vyšetřování proti Eckehartovi. Ten v roce 1327 své omyly přiznal a odvolal. Až po jeho smrti vydal papež Jan XXII. konstituci In agro dominico ze dne 27. března 1329, kterou odsoudil 28 vět z Eckehartovy nauky. Eckehart napsal: Prologi in opus tripartitum; Expositio libri Genesis; Expositio libri Exodi; Expositio libri Sapientiae; Expositio evangelii secundum Iohannem; Tractatus de oratione dominica; Collatio in libros Sententiarum; a různá kázání.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.