AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


DOMINIK, de Guzman, zakladatel řádu.



Narodil se v Calerueze ve staré Kastilii kolem roku 1170. Jeho rodiči byli Felix Guzman a bl. Jana z Azy. Vyrůstal v ovzduší upřimné víry a především jeho matka jej vedla k činorodé lásce k bližním. Teologii studoval v katedrální škole v Palencii, po přijetí kněžského svěcení v roce 1196 se stal kanovníkem reformované kapituly v Osmě a v roce 1201 zástupcem probošta kapituly. Velký vliv na něj měl probošt kapituly Diego de Azevedo, pozdější biskup v Osmě. V letech 1203-1204 jej Dominik doprovázel na jeho diplomatické cestě do Dánska, kde měl možnost se seznámit s problémy šíření křesťanství v Pobaltí. Cestou přes jižní Francii se pak oba seznámili s hnutím albigenských i s neúspěšnou misí cisterciáků. S dovolením papeže Inocence III. se Diego s Dominikem od roku 1206 společně věnovali boji proti jihofrancouzským sektám. Bojovali kázáními, modlitbou a příkladem vlastního života jako putující kazatelé v prostotě a naprosté chudobě. Společně založili klášter mnišek v Prouille, který byl určen především pro konvertitky z hereze. Po smrti biskupa Diega a resignaci cisterciáků zůstal Dominik na celou činnost sám. Velkou oporu našel v toulouském biskupu Fulkovi. Z mužů, kteří byli ochotni s ním spolupracovat, založil Dominik řád kazatelů, které pak biskup Fulko ustanovil ve své diecezi jako oficiální kazatele. Do základů nového řádu vložil Dominik dva důležité prvky, které se osvědčily při misijní práci papežských legátů: apoštolát v naprosté chudobě, v postech a kajícnosti a apoštolát putující, od města k městu, apoštolát, který nečeká, až lidé přijdou, ale který spočívá v tom, že apoštolové sami vyhledávají lidi. V roce 1215 přijal Dominik od svých prvních bratří řeholní sliby a 1216 svolal první řádovou kapitulu, které předložil ke schválení první Konstituce, které sám vypracoval. Opíraly se o Řeholi sv. Augustina a Konstituce premonstrátů. Řád byl schválen papežem Honoriem III. 23. prosince 1216 a už 15. srpna 1217 rozeslal sv. Dominik své bratry po Evropě: sedm bratří šlo do Paříže, čtyři do Španělska, několik jich zůstalo v jižní Francii. Dominik sám se vydal do Říma k papežské kurii. V letech 1218-1219 vykonal první vizitaci klášterů. Na příkaz Honoria III. vykonal vizitaci ženských klášterů v Římě. Dominik řídil řád až do své smrti 6. srpna 1221. Zemřel v Boloni, kde je pohřben. Kanonizoval jej 3. července 1234 Dominikův přítel papež Řehoř IX.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.