AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


DACÍK, Reginald, teolog, kazatel.



Narodil se 21. ledna 1907 v Uherském Brodě. Gymnaziální studia konal na Arcibiskupském gymnasiu v Praze a bydlel v juvenátě pražských dominikánů. Vstoupil do řádu v Olomouci a 28. září 1926 složil řeholní sliby. Studoval nejprve na řádovém učilišti v Olomouci a po slavných slibech byl poslán v roce 1929 na studia do Říma. V Římě přijal 28. června 1931 kněžské svěcení a 8. července 1933 promoval na římském Angeliku na doktora teologie. Po návratu z Říma v roce 1934 vyučoval dogmatiku a eklesiologii na řádovém učilišti v Olomouci. Uspořádal celé olomoucké studium podle stávajících církevních a řádových předpisů a sám byl jmenován sekretářem studia. Aktivně se podílel na vydavatelské a překladatelské činnosti, byl spoluredaktorem časopisu Na hlubinu, kazatel a zpovědník. Vedle této viditelné činnosti pracoval hodně jakoby v pozadí, velmi se zasloužil především o finanční soběstačnost veškeré vydavatelské činnosti. Byl známý svou metodickou, organizovanou a promyšlenou prací. Napsal na dvacet knih ze všech oborů teologie, nespočet článků v různých časopisech. 1940 byl zvolen za převora v Praze. Když začaly procesy s církevními představiteli v roce 1950, pokusil se o ilegální přechod do zahraničí. Byl však chycen a odsouzen na 19 let vězení za „velezradu a vysvědačství“. V roce 1960 byl propuštěn, uchýlil se ke svým příbuzným a pracoval jako dělník v továrně v Uherském Brodě. Od roku 1965 působil jako duchovní správce sester sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. V roce 1973 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a musel se vrátit k příbuzným do Uherského Brodu. Zde žil do roku 1984, kdy se pro nemoc musel odstěhovat do kněžského domova na Moravci. Zemřel 21. dubna 1988 na Moravci a pohřben byl v řádovém hrobě v Olomouci. Napsal řadu knih: Věrouka pro laiky (1936-1941); Základy katolické akce (1939); Mravouka (1946); Duše světců (1946); Prameny duchovního života (1947); Škola dominikánské mystiky (1938); O přátelství (1946); Žij a modli se s církví (1969); Svatí všedního dne (1969) a další.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.