AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


CATARINO, Ambrož, teolog, biskup.



Narodil se v roce 1484 v Sieně. Pocházel ze šlechtické rodiny. Jeho původní jméno bylo Lancellotto da´Politi. Získal doktorát obojího práva a občanského práva v Sieně. V roce 1502 napsal svůj první právnický traktát. 1507-1509 navštěvoval vynikající univerzity v Itálii. Jako vychovatel Sixta della Rovere se dostal do styku s papežem Juliem II. Papež Lev X. jej povolal k papežské kurii jako konsistorního advokáta. Byl pověřen prověřit a prozkoumat ve Florencii kázání a spisy Jeronýma Savonaroly. Ovlivněn Savonarolovou spiritualitou se rozhodl studovat teologii. V impulzivním nadšení pro Savonarolu vstoupil v roce 1517 do kláštera San Marco ve Florencii. Do noviciátu vstupoval ve svých třiceti letech a při vstupu do řádu své jméno změnil z úcty k sv. Ambroži a sv. Kateřině Sienské na Ambrože Catarino. Ještě v době svého teologického studia napsal svou pětidílnou apologii proti Lutherovi. O rok později napsal vášnivý ale významný spis Excusatio disputationis contra Lutherum ad universas ecclesias (1521). Byl převorem v Sieně, působil rovněž v Lyonu a na pařížské univerzitě. Po návratu do Itálie bojoval v letech 1543-1545 proti svému krajanu Bernardu Ochinovi a jiným sektářům v Itálii. Napsal proti nim spis Speculum haereticorum, vydaný v Římě. Zúčastnil se v letech 1545-1549 Tridentského koncilu, kde byl vynikajícím poradcem v otázkách dědičného hříchu, ospravedlnění a Neposkvrněného Početí Panny Marie. Pavel III. jej 27. srpna 1546 jmenoval biskupem v Minori u Salerna a jeho bývalý žák Julius III. jej 3. června 1552 jmenoval arcibiskupem v Conza. Catarino zemřel v Neapoli 6. listopadu 1553. Napsal ještě další knihy: De praedestinatione (1535); Pro Immaculata Virginis Conceptione, tímto spisem se postavil proti učení svého řádového spolubratra Kajetána. In omnes d. Pauli Apostoli epistolas commentaria (1551); De intentione ministri Sacramentorum; Compendio di errori e di inganni luterani.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.