AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


BANĚZ, Dominik, teolog.



Narodil se 29. února 1528 v Medina del Campo v Kastilii, 3. května 1547 složil sliby v řádu sv. Dominika. Do roku 1551 se věnoval studiu, mezi jeho spolužáky byl Bartoloměj z Mediny, jedním z jeho profesorů byl Melchior Cano. Do roku 1561 vyučoval na řádovém učilišti v Salamance, 1561-1566 byl profesorem na univerzitě v Avile, kde byl rovněž zpovědníkem sv. Terezie z Avily a jejím rádcem až do její smrti v roce 1582. Při založení prvního reformovaného kláštera karmelitek hájil Baněz sv. Terezii v městské radě a od té doby byl jejím důvěrným přítelem. 1567-1572 byl profesorem na univerzitě v Alcale, pak rok v Salamance a později ve Valladolidu, kde byl v letech 1573-1577 profesorem a regentem generálního studia u sv. Řehoře. Největší část svého života od roku 1577 pobyl na přední univerzitě řádu v Salamance, kde po smrti Bartoloměje z Mediny v roce 1581 až do své smrti svou nevšední učeností zvelebil katedru teologie. Zemřel 22. října 1604 v Salamance.

Baněz je tvůrcem teologického systému, který učí, že milost pomáhající předchází svobodný úkon vůle, který fyzickou nutností a jistě určuje k jednomu ze dvou (determinatio physica sc. non solum moralis). Už v roce 1582 došlo na toto téma k ostrým debatám mezi Banězem a jeho odpůrci jezuitou Prudentiánem de Montemayor a augustiniánem Ludvíkem z Leonu. V roce 1588 vyšla kniha jezuity Ludvíka Moliny s názvem Concordia liberi arbitrii cum gratiae donis. Hned po vydání byla kniha udána u inkvizitora kard. Alberta Rakouského, který zastavil prodej knihy a předal ji Banězovi a jiným teologům k posouzení. Tím začaly známé disputace o poměru milosti k lidské svobodě a k předvedení Božímu. K uvedené knize vypracoval Baněz posudek, ve kterém označil některé věty jako zakázané od kastilské inkvizice. Molina byl kardinálem vyzván aby se obhájil, pak dostal imprimatur a s dodatky vyšla kniha v srpnu 1589. Spor však pokračoval. Vyšší jezuitské školy ve Valladolidu se při veřejné disputaci zastaly Moliny a postavily se proti dominikánům. Papežský nuncius přenesl spor 15. srpna 1594 do Říma. Za řád dominikánů napsal Baněz spis Apologia fratrum praedicatorum in provincia Hispaniae. Když se Řím k tomu nevyjádřil, napsal 1599 papeži nový spis Libellus supplex. Jménem papeže Klementa VIII. pak spor rozhodl kard. Madruzzi, který vyzval obě strany, aby se každá přidržela svého učení, protože žádné neodporuje učení církve. Disputací v Římě v letech 1598-1607 se Baněz osobně nezúčastnil.

Baněz napsal mnoho knih, ze kterých je třeba jmenovat Scholastica commentaria in I. Parte Angelici Doctoris Thomae (Salamanca 1584-1588); Commentaria in II-a II-ae (Salamanca 1584 a 1594); Relictio de merito et augmento caritatis (Salamanca 1590); In Aristotelis libros degenerat. et corrupt. (Salamanca 1585); Institutiones minoris dialecticae h.e. cummulae a In Aristotelis Dialecticam (Colonia 1618).

Baněz měl mnoho stoupenců, z nichž nejznámější jsou Didacus Alvarez, Billuart, Contenson, Gazzaniga, Godoy, Gonet, Gotti, Goudin, Graveson, Labat, Massoulié, Mezger Nazarius, Piccinaddi, Reginald, Sebille, Tomáš de Lemos, Zigliara, Zumel a celá škola tzv. Salmantinců.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.