AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ZENO, Bernard Maria, kazatel.



Narodil se 12. února 1839 v Benátkách, pocházel ze starobylého šlechtického rodu. Po skončení humanistických studií se stal důstojníkem rakouské armády. I jako důstojník se zachoval opravdovou zbožnost. V roce 1861 pobyl nějakou dobu v klášteře ve Štýrském Hradci, kde uzrálo jeho povolání k řeholnímu životu. 15. srpna 1861 vstoupil do řádu a pod vedením P. Tomáše Anselmi konal noviciát. V roce 1866 přijal kněžské svěcení. Už rok po svém svěcení byl zvolen za převora v Šoproni. Jeho úkolem bylo klášter reformovat a odstranit následky josefinismu. Byl to natolik vyčerpávající úkol, že Bernard onemocněl. Byl poslán na léčení ke svým rodičům do Benátek, kde pocítil touhu po ryze kontemplativním životě. Požádal tedy magistra řádu Jandela, aby směl přestoupit ke kartuziánům. Jandel mu to rozmluvil, ale P. Zeno si alespoň vymínil, že se nebude muset tolik věnovat vnější činnosti a bude se moci zaměřit více na rozjímavý život. Vrátil se do Štýrského Hradce a 1871 byl poslán do Olomouce, kde působil jako zpovědník. 1873 byl zvolen olomouckým převorem poprvé a v roce 1876 podruhé. Znovu požádal o dovolení přestoupit ke kartuziánům a jeho žádost byla znovu zamítnuta. Přesto odešel do Grenoblu ke kartuziánům. Novicmistr kartuziánů velmi brzy poznal, že místo P. Zenona je u dominikánů. Vrátil se tedy a byl poslán jako novicmistr do Corbary na Korsiku, pak znovu působil ve Vídni a Olomouci. Koncem 80. let 19. století se vrátil do Itálie a působil u sv. Sabiny. Byl zvolen za převora u sv. Sabiny a zemřel jako aktuální převor 15. října 1911.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.