AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ZDISLAVA, z Lemberka sv., terciářka, manželka a matka.



Narodila se po roce 1220 v Křižanově na Moravě nebo na hradě Veveří, kde byl její otec Přibyslav kastelánem. Asi v šestnácti letech se provdala za Havla z Lemberka, s nímž pak žila na hradě Lemberku v severních Čechách. Vychovala čtyři děti – Havla, Jaroslava, Markétu a Zdislava. Žďárská kronika se vyjadřuje stručně, ale jasně: „S ním (s panem Havlem) bez úhony žila a porodila mu děti.“ Oba svůj život prožívali v době počínajícího vrcholného středověku, kdy jsou zakládána nová města, nové kláštery. Po vzoru svých rodičů založila i Zdislava se svým manželem města Jablonné a Turnov a v těchto městech i kláštery bratřím dominikánům a špitály. Jako členka Třetího řádu spolupracovala s bratry pro dobro církve a lidí, zvláště v dobách politických bojů. Vynikla jako matka chudých a léčitelka nemocných. Je uctívaná jako patronka rodinného života. Zemřela v Jablonném v lednu 1252 a byla pohřbena v klášterním kostele sv. Vavřince. Přesný den úmrtí není znám. Dalimil ve své kronice o tom píše: „Léta od narozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po pětidcát druhého svatého života žena, paní Zdislava, s světa sníde, pro niž pracným veliká útěcha přijíde. Pět mrtvých jest boží mocí vzkřiesila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila.“ Tato slova napsal kronikář asi padesát let po smrti sv. Zdislavy. Z tohoto textu je zřejmé, jaký ohlas a význam měly Zdislaviny skutky tak brzy po její smrti. Je to svědectvím, že Zdislavin kult vznikl bezprostředně po její smrti. Beatifikoval ji až 28. srpna 1907 Pius X. a kanonizoval ji v Olomouci 21. května 1995 Jan Pavel II.. Památka sv. Zdislavy se v církvi slaví 4. ledna, v českých zemích 30. května.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.