AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


WORONIECKI, Jacek Adam Korybut, teolog.



Narodil se 21. prosince 1878 v Lublině. Studoval na ruském gymnasiu ve Varšavě a pak po roční vojenské službě začal studium přírodních věd ve Fribourgu ve Švýcarsku. Jeho pochybnosti o budoucím povolání vyřešil velmi jednoduše polský kapucín P. Honorát Koźmiński, který mu při zpovědi řekl: „Máš být knězem!“ Po ukončených přírodovědných studiích začal tady ve Fribourgu studia teologie, která ukončil v roce 1905 licenciátem teologie. Hned na to vstoupil do semináře v Lublině, kde se připravoval na kněžské svěcení, které přijal 10. května 1906. Hned potom začal vyučovat exegezi Písma sv. v lublinském semináři a byl současně sekretářem lublinského biskupa a prefektem gymnasia. V roce 1907 se vrátil zpět do Fribourgu a dva roky na to zde získal doktorát teologie. V doktorské práci se věnuje tématu Hlavní základy tomistické sociologie. Dlouholetá spolupráce s dominikány, kteří vyučovali na fribourské univerzitě, vedla k tomu, že se Woroniecki rozhodl vstoupit do řádu sv. Dominika. Uskutečnilo se to v roce 1910 vstoupil v Římě. Noviciát pak konal ve Fiesole. Po řeholních slibech jej magister řádu Cormier ustanovil sekretářem studia na Angeliku. Krátce na to byl ustanoven duchovním správcem a viceregentem konviktu pro kněze Albertina ve Frýburku. V roce 1914 se musel ze zdravotních důvodů vrátit do Krakova, kde pak vyučoval na řádovém generálním studiu etiku, vedl archiv a byl spolupracovníkem komise dějin filosofie na Akademii věd. Když vznikla v roce 1919 Katolická univerzita v Lublině, byl ustanoven profesorem morálky a v letech 1922-1924 byl rektorem univerzity. V roce 1929 byl jmenován profesorem morálky a pedagogiky na řádové univerzitě Angelicum v Římě. Současně byl jmenován magistrem posvátné teologie. Zdravotní potíže jej však opět přinutily v roce 1933 k návratu do vlasti. Řídil pak filosoficko teologické studium ve Lvově a byl redaktorem časopisu Szkola Chrystusowa, který vydávali lvovští dominikáni. V roce 1933 vizitoval Polskou provincii magister řádu Stanislav Gillet. S velkou horlivostí začal pak O. Woroniecki pracovat na reformě provincie, kterou podnítil magister řádu. Snažil se odstranit pozemkové majetky i malé klášteříky na východě a všechny síly provincie soustředit do velkých městských center, kde by mohl znovu rozkvést opravdový klášterní život i vědecká a apoštolská práce. Z tohoto důvodu začal budovat dva nové kláštery – v Poznani a ve Varšavě, usiloval o znovuzískání konventů v Lublině a Vilniusu. V letech 1937-1939 byl regentem generálního studia ve Varšavě na Sluźewie, které se podle jeho velkých plánů mělo stát studijním centrem pro všechny slovanské provincie řádu. Od roku 1939 aktivně spolupracoval na redakci časopisu Polski Przegląd Tomistyczny. Během 2. světové války řídil generální studium a vyučoval morálku v Krakově. Měl ohromnou autoritu v centrech vědeckých a univerzitních, vedl akademickou mládež, byl vyhlášeným kazatelem a zpovědníkem. Ke konci života se začal věnovat hlavně práci literární. Z jeho početných spisů je nutno jmenovat na prvním místě třídílnou knihu Katolicka etyka wychowawcza. Z dalších knih Katolickość tomizmu; Przewodnik po literaturze religijnej i pokrewnych dziedzinach filosofii i nauk spolecznych; Okolo kultu mowy ojczystej; Źycie religijne wspólczesnej inteligencji polskiej; Umiejętność rządzenia i rozkazywania. Napsal monografie sv. Jacka, bl. Česlava i Fabiána Malisowského, který zemřel v pověsti svatosti. Je zakladatelem kongregace dominikánek misionářek od Ježíše a Marie. Od studijních let trpěl zdravotními problémy, které byly spojeny s velkými bolestmi. Zvláště poslední léta svého života velmi trpěl. Zemřel 18. května 1949 v Krakově. Stručně by se dala osobnost O. Jacka Woronieckého charakterizovat slovy: hluboký teolog, pronikavý myslitel, svatý řeholník.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.