AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


WEISS, Albert Maria, teolog, apologeta, sociolog a náboženský spisovatel.



Narodil se 22. dubna 1844 v Innersdorfu v Bavorsku. Vystudoval seminář a po kněžském svěcení 27. června 1867 pokračoval v dalších studiích a věnoval se duchovní správě při freisingském dómě. Vedle pastorační činnosti přispíval od roku 1868 do různých pastorálních časopisů a novin. Počátkem roku 1869 pak uveřejnil svůj první větší spis Die altkirchliche Pädagogik, dargestellt in Katechumenat und Katechese der ersten sechs Jahrhunderte. Na konci července 1870 promoval na doktora teologie. Po získání doktorátu vyučoval ve Freisingen. Zde se začal věnovat hlubšímu studiu nauky sv. Tomáše a to jej přivedlo k rozhodnutí vstoupit do řádu sv. Dominika. Byl přijat reformátorem tehdejší Říšské provincie P. Tomášem Anselmi ve Štýrském Hradci, kde 21. července 1877 složil sliby. Vyučoval pak na řádovém učilišti ve Štýrském Hradci biblistiku, východní jazyky, morálku, církevní právo a církevní dějiny. Spolupracoval v Římě na leoninském vydání spisů sv. Tomáše Akvinského. Pro nemoc se musel vrátit zpět do Rakouska, kde pak vyučoval ve vídeňském konvetu církevní dějiny a o něco později také exegezi a církevní právo. Spolupracoval na založení kláštera v Luxemburku, kde působil dva roky. Pak vyučoval na generálním řádovém studiu ve Vídni. V roce 1893 jej magister řádu Larroca jmenoval profesorem sociologie na filosofické fakultě univerzity ve švýcarském Frýburku. Vyučoval zde padesát semestrů. V červenci 1918 se odebral na zasloužený odpočinek. Odešel do kláštera dominikánských mnišek ve Weesen ve Švýcarsku. V květnu 1921 se vrátil zpět do Frýburku a žil pak v domě sv. Hyacinta, kde 15. srpna 1925 zemřel. Jeho hlavním dílem je pětidílná Apologie des Christenthums, vydané v letech 1878-1879, ve které, na rozdíl od jiných apologetů, obhajuje náboženství po stránce kulturní a morální. Zabýval se rovněž studiem patristiky, středověké scholastiky a mystiky. Celý svůj život věnoval boji proti falešnému náboženskému liberalismu a modernismu, proti kterým napsal řadu knih. Dále napsal Lebensweisheit in der Tasche (1893); Die Kunst zu leben (1900); Liberalismus und Christentum (1914); Lutherpsychologie (1906); dvoudílný spis Luther und Luthertum (1909). Na konci svého života napsal rovněž svou autobiografii s názvem Lebensweg und Lebenswerk (1925).

Lit.: Konečný Filip: P. Albert M. Weiss a jeho Apologie. Růže dominikánská 1891, str. 2.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.