AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


VENTURIN, z Bergama, kazatel.



Narodil se v Bergamu 9. dubna 1304, byl synem spisovatele Domenica de Apibus. Do řádu vstoupil v roce 1319 a 1329 přijal kněžské svěcení. Byl podpřevorem v Tortoně a později novicmistrem v Janově. V roce 1330, nadšený pro východní misie, se nechal zařadit do Společnosti bratří putujících pro Krista. Představení jej však nevyslali na východ, ale jako učitele a kazatele do Chioggia a pak do Vicenze. V letech 1332-1334 působil v univerzitním městě Boloni, kde studovali bratři z různých provincií. Díky svým duchovním kázáním se stal Venturin velice populárním kazatelem a jeho věhlas se díky zahraničním studentům rozšířil i do Španělska a Anglie. V roce 1335 došlo v severní Itálii k ozbrojenému konfliktu mezi guelgy a ghibeliny. Venturin tehdy uspořádal na smír kající procesí z Bergama do Říma, kterého se zúčastnily tisíce kajícníků (flagelantů). Několikatisícové davy kajícníků šly z Bergama do Říma a mrskaly se. Vedl je Venturin. Krátce na to byl Venturin povolán do Avignonu před papeže. Benedikt XII. jej obvinil, že svými kázáními sleduje politické cíle, protože přivedl zástupy lidí do Říma a ne do Avignonu, kde papež sídlil, a zakázal mu kázat. Nesměl se rovněž vrátit do Itálie. Do roku 1343 žil Venturin v různých klášterech v Provance a Auvergne. Věnoval se v ústraní jihofrancouzských klášterů modlitbě a odříkavému životu. V tomto období se věnoval psaní drobných duchovních spisů pro své přátele, mezi něž patřil Jan Tauler, Jan z Dambachu, Dětřich z Kolmaru a další. Jeho dopisy z této doby, jsou svědectvím jeho opravdového vnitřního života. Po smrti papeže Benedikta v roce 1342 nový papež Klement VI. Venturina rehabilitoval a pověřil jej hlásáním křížové výpravy. Se svým řádovým spolubratrem Humbertem Dauphinem putovali jako kazatelé křížové výpravy. Kázali v Itálii a svými ohnivými kázáními mnoho lidí nadchli pro křížovou výpravu. Vytvořila se armáda, která se pod velením Humberta II. vydala proti Turkům. Venturin ji doprovázel. Přeplavili se do Negroponte, odsud putovali s biskupem ze Smyrny do Malé Asie. V důsledku špatné organizace a nekázně skončila výprava fiaskem. Rozvrácená armáda se vrátila do Evropy. Venturin zemřel ve Smyrně 28. března 1346. Jeho spisy a korespondence nemálo přispěly k obnově duchovního života v mnoha řeholních společenstvích i ve společnosti vrcholného středověku. Stal se italským předchůdcem sv. Vincence Ferrerského. V životě i po smrti se proslavil zázraky. Napsal spis Tractatus de Spiritu Sancto a řadu dopisů.

(Piemonte Domenicano. Torino 1929. str. 139-140)




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.