AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


TOMÁŠ, z Akvinu sv., teolog, učitel církve.



Narodil se kolem roku na hradě Roccasecca 1225 v rodině hrabat z Akvinu. Už v pěti letech jej rodiče přivedli na Monte Casino k benediktinům u kterých začal studovat, pokračoval na univerzitě v Neapoli, a tam vstoupil do řádu sv. Dominika. Ve studiích pak pokračoval v Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. Od roku 1252 vyučoval na pařížské univerzitě jako bakalář, 1256 promoval na Magistra teologie a vyučoval pak na pařížské univerzitě do roku 1259. Před návratem do Itálie se zúčastnil ještě generální kapituly ve Valenciennes jako člen speciální komise, která měla vypracovat systém dominikánského studia. Po návratu do Itálie byl lektorem v klášteře sv. Dominika v Neapoli. 1260 byl jmenován generálním kazatelem, 1261 lektorem v Orvieto, kde v té době sídlil papežský dvůr. Zde měl možnost Tomáš spolupracovat s jiným dominikánem Vilémem z Moerbecke a seznámit se s jeho překlady řecké filosofie, především Aristotela. 1265 byl pověřen vybudovat provinční studium u sv. Sabiny v Římě. 1268 jej magister řádu povolal do Paříže, kde opět vypukly spory mezi univerzitními mistry. 1272 se vrátil do Itálie a byl pověřen kapitulou ve Florencii vybudovat generální studium dle vlastního uvážení. Rozhodl se pro klášter sv. Dominika v Neapoli. Od prosince 1273 přestal psát, zřejmě v důsledku mozkové mrtvice. Právě v té době dostal příkaz od papeže Řehoře X. zúčastnit se 1274 koncilu v Lyonu a vzít s sebou exemplář své knihy Contra errores Graecorum, protože hlavním cílem koncilu měla být unie s Řeky. Zemřel na cestě na koncil 7. března 1274 v cisterciáckém opatství Fossa Nuova. Kanonizační proces byl zahájen v roce 1318 a 18. července 1323 Tomáše kanonizoval Jan XXII. Papež Pius V. jej vyhlásil v roce 1567 za učitele církve a Lev XIII. v roce 1880 za patrona všech katolických vysokých škol. Po kanonizaci vedli dlouho dominikáni spory s cisterciáky z Fossa Nuova o vydání Tomášova těla. Teprve v roce 1369 nařídil papež Urban V., aby byly ostatky dominikánům vydány. 28. ledna 1369 byly slavnostně uloženy v kostele dominikánů v Toulouse, za francouzské revoluce ukryty a v současné době jsou opět v obnoveném kostele dominikánů v Toulouse.

Tomáš je autorem mnoha filosofických a teologických traktátů. Z počátečního období pochází spisy De ente et essentia a De principiis naturae. V době sporů na pařížské univerzitě napsal na obranu mendikantů Contra impugnantes Dei cultum et religionem. V Paříži začal psát jedno ze svých největších děl Summa contra gentiles, kterou podle tradice napsal na žádost Rajmunda z Penafortu jako příručku pro misionáře. Dále zde napsal komentáře k De Trinitate a k De hebdomadibus Boecia. Na přání Urbana IV. napsal v Orvieto výklad čtyř evangelií s názvem Glossa continua in Matthaeum, Marcum, Lucam et Ioannem, kterému se od 15. století začalo říkat Catena aurea, a spis Contra errores Graecorum. 1264 napsal De rationibus fidei contra Saracenos, Graecos et Armenos. Na žádost Urbana IV., který v roce 1264 ustanovil pro celou církev svátek Božího Těla, složil Tomáš pro tento svátek liturgii. Zvláště nádhernými díly jak po stránce teologické, tak i básnické, jsou mešní sekvence Lauda Sion a hymny Pange lingua, Sacris solemnis, Panis angelicus, a další. Jako regent provinčního studia v Římě napsal pro své studenty novou příručku teologie, kterou nazval Summa theologiae, která je nejobšírnějším a nejdůležitějším Tomášovým teologickým spisem. Knihu nedopsal, protože v roce 1273, pravděpodobně v důsledku mozkové mrtvice, přestal psát. Za svého druhého pobytu v Paříži napsal spis De unitate intellectus contra averroistas Parisiensis. Z jeho neapolského období pochází výklady na první 54 žalmy s názvem Super psalmos, a spis Opuscula, který v podstatě obsahuje díla Compendium Theologiae, De substantiis separatis (obě díla nedokončena) a rovněž jeho některá kázání.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.