AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


SUSO, Jindřich bl., kazatel, mystik.



Narodil se 21. března 1295 pravděpodobně v Kostnici, jméno Suso přijal po své matce. Ve 13 letech vstoupil do řádu, prvních pět let žil vlažně, pak začal s přísným umrtvováním. V Kolíně byl žákem M. Eckeharta. Působil později jako lektor kláštera v Kostnici. V souvislosti s odsouzením Eckehartova učení byl vyšetřován i Jindřich Suso a musel dokázat před provinční kapitulou ve Flandrech svou pravověrnost. Přesto byl v roce 1330 zbaven funkce lektora. Od roku 1335 působil jako kazatel a duchovní vůdce ženských klášterů od Švýcarska až po Holandsko. Aktivně se účastnil v hnutí Přátel Božích. V morových letech 1348-1350 neúnavně pomáhal všem potřebným. Ve sporech mezi papežem a Ludvíkem Bavorským se postavil v roce 1339 spolu s celým kostnickým klášterem na papežovu stranu a museli proto odejít do vyhnanství, vrátit se směli až v roce 1346. 1343-1344 byl Suso převorem v Diessenhofenu, 1348 musel na základě pomluv odejít z Kostnice a byl mu určen k pobytu klášter v Ulmu. Zemřel v Ulmu 25. ledna 1366 a byl pohřben v křížové chodbě kláštera. Za protestantů byl klášter zbořen a jeho ostatky se ztratily. Jeho kult potvrdil 22. dubna 1831 Řehoř XVI. Suso napsal spis Exemplar, což je vlastně soubor několika knih, ke kterým sám napsal úvod. Spis se skládá z knih Leben, což je vlastní životopis, který přepracovala jeho duchovní dcera Alžběta Stäglin, Büchlein der ewigen Weisheit; Büchlein der Wahrheit a soubor 11 dopisů s názvem Minnebüchlein. Kromě toho je Suso autorem souboru dopisů Grosse Briefbuch a souboru kázání Die Predigten, určených především řeholnicím. Latinsky napsal pouze jediné dílo Horologium sapientiae. Susonovy spisy patřily k nejpopulárnějším knihám v literatuře pozdního středověku.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.