AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


STOJKOVIČ, Jan, (rovněž nazýván Jan z Dubrovníka), teolog, biskup.



Narodil se v Dubrovniku kolem roku 1395, v Dubrovniku rovněž vstoupil do řádu. Byl žákem bl. Jana Dominici, studoval v Padově a Paříži, kde 1420 promoval na magistra teologie. 1422 jej vyslala pařížská univerzita jako svého vyslance k papeži Martinu V. a císaři Zikmundovi. V letech 1423-1424 se zúčastnil koncilu v Pavii a Sieně. 1426 byl prokurátorem řádu u Martina V. 1428 vyučoval na univerzitě v Boloni, 1429-1430 byl opět generálním prokurátorem řádu. 1431 jej vyslal papež Martin V. na koncil do Basileje, spolu s Janem Niderem a Janem Palomarem byli nejlepšími teology na koncilu. Zde se věnoval od ledna do dubna 1433 především jednáním s husity. Z těchto disputací vyšly dva spisy: Oratio ad I. articulum Bohemorum de communione sub utraque specie; Initium et prosecutio Basil. concilii; Tractatus quomodo Bohemi reducti sunt ad unitatem Ecclesiae. 1435-1437 byl vyslán jako koncilní legát do Konstantinopole, kde měl jednat s Řeky o unii. Unijní zásady uveřejnil v díle De modo quo Graeci reducendi erant ad Ecclesiam a historii svých unionistických jednání s Řeky popsal v knize Relatio de legatione constantinopolitana. Později byl činný jako diplomat basilejského koncilu. Když papež ukončil 1437 basilejský koncil, odjel Stojkovič do Boloně k papeži žádat o pokračování koncilu. Papež nesouhlasil a konciliaristé, včetně Stojkoviče, pokračovali v jednáních v Basileji, v roce 1439 zvolili vzdoropapeže Amadea Savojského, který přijal jméno Felix V. Felix jmenoval Stojkoviče nejprve biskupem v Argos a v roce 1440 kardinálem. Stojkovič zemřel v Lausanne v roce 1443 jako přívrženec vzdoropapeže Felixe V. Zásluhy si získal přepracováním staré biblické konkordance Hugona a S. Caro. Z jeho dalších děl je třeba jmenovat Tractatus de Ecclesia, ve kterém prezentuje své konciliaristické názory.

Lit.: Krchňák Aloysius: De vita et operibus Ioannis de Ragusio. Lateranum, Romae 1960.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.